Zábava velikonoční: na skřivánka (škrobánka) choditi.

Kdo se obíral dějinami zábav lidových českých, zjistí snadno, že k nám za poslední doby vetřel se německý zvyk, založený z tradice lidu německého a šířený zejména povídkou Krištofa Schmida »Kraslice«, vykládati, že kraslice v poli pro mravné dítky snáší zajíček. A nyní celá stupnice až do omrzení zajíců s kraslicemi ve všech podobách, u cukráře, u papírníka, u pekaře, u ozdobníka, na dopisnicích atd. všude nás pronásleduje nešťastná velikonoční móda »zajícová«, cizí původem i výkladem . . .

Lid český jinak bavil děti zkazkami o kraslicích. Pekávali od květné neděle v okolí Vysoké na př. ptáčky. Delší váleček těsta sváže se uprostřed v uzlík (tělo), kratší konec smáčkne se prsty tak, že vytvoří klubáček, na druhém nadělají se rýhy (ocas); do hlavičky vstrčí se z každé strany rozinka nebo sušená jahoda (oči). Pečivo to značiti má stěhování ptactva z krajin jižních, tedy příchod jara. Viz na kresbě Jos. Petráka dole ptáčka, pečivo, na tabulce, která zdařile znázorňuje s doprovodem J. Petráka v Českém Lidu X. 289. výroční slavnostní pečivo lidové. U nás v jižních Cechách peče matka podobné ptáčky pro děti na pondělí velikonoční, vmač-kuje ke křidélku kraslici, červené vajíčko, s nápisem jména dítěte, a zandává do zahrady pod keříčky, i vyzývá dítě. aby šlo hledat, že tam najde ptáčka s vajíčkem.

Před velikonočními svátky slibuje hospodyně dětem, že jim kohout snese vejce, budou-li jen hodné. K tomu cíli uvaří a zároveň obarví hospodyně časné ráno na veliký pátek a hlavně v pondělí velikonoční několik vajec, která ještě teplá, než děti vstanou, ukryje do stohu neb jinam do slámy, kde obyčejné slepice snášívají. To učinivši vzbudí děti a upozorní je, že již kohout kdáká, že již nejspíše (kohout) vejce snesl. Děti rychle vstanou, vyběhnou ven a za chvíli vejce naleznuvše, diví se, že kohout nese vejce pěkně zbarvená. Matka vyloží jim, že kohout nese vejce jen jednou za rok a to na veliký pátek, proto liší se pěknou barvou od bílých slepicích. (Jíkev u Nymburka, Aug. Hajný.)

Něžný a pěkný podobný obyčej udržel se se zvláštními obřady mezi lidem ve Slezsku, původní, slovanský, který by se mohl raději u nás obnoviti, nahraditi nevkusné zajíčky, násilné zatažené dnes do zvykosloví českého.

Jakož jest obecným zbožným zvykem, že hospodář a hospodyně ve velikonoční svátky nebo nejpozději v neděli provodní na každý záhon do obilí zastrkují křížky ze svěceného dřeva, na mnohých místech s tímto zbožným obřadem spojují polní slavnost pro děti, aby totiž šly hledat, co jim škrobánci shodili. Tak se činí na Skřipovsku, v Pusté Polomi i jinde. *)

V Kyjovicích v pondělí velikonoční po poledni jen se hemží po celé dědině. Z každého statku, z každé chalupy jdou rodiny do pole. Hospo-