dobnou lahůdku, a položí na roli. Na to praví: »Děti, jidětř jak slepé, an něviditě, že tam škrobanek cosi shodil.« Děti se sběhnou o překot. Když budou všecky poděleny, poví se jim, že škrobanek již nebude shazovati, bo se chýlí k večeru a musí ještě jinde shazovati. Načež otec svolá všecky ku své flašce a počastuje je vínem, rosolkou. Děti přijdouce do dědiny, ukazují si navzájem, co jim škrobanek shodil, kdež hospodáři škrobánka zapíjejí v hospodě, rozprávíce o obilí, jak stoji, a hospodyně zase domácím dopřejí, aby každý ze škrobánka něco měl.

Na Opavsku v pondělí velikonoční chodí se odpoledne na škrobánka, škovranka (Frýdecko); ve Skalici, v Janovicích, v Kravařích neznají toho zvyku. Dívky neb hospodyně jdou s dětmi menšími na pole. Nesou křížky z klokoče i z lecjakého dřeva na Bílou sobotu posvěceného a kocanky. Když zastrkují křížky, napomínají dítky, ať už se modlí, že jim škrobanek něco shodí. Zatím položí ke křížkům na zem peníze, bumbiky, paskudy rozmanité, bělky, koláče. >Hle, podivaj se, co ti škrobanek od PambuCka přinesl, posluchaj a rad řikaj!« *)