praží, láhev s vínem, aby si připíjejí. Tak objížděl průvod po celé dědině, od stavení k stavení, zatím co hudba stála v prostřed vsi a pořád hrála.

Někdy jezdívali i na druhou dědinu, ba i do města (do Brodu sjížděli se do nedávná až i z pěti vesnic). Když jeli na druhou dědinu, poslal král jednoho s dobrým koněm napřed, dovolí-li starosta. Bez dovolení nesměli. Ale když dojeli do sousední vesnice, nezřídka se potili. Domácí král vyzval cizího »za pasy«, z čehož nezřídka povstala krvavá pranice. Někdy také šli na koni na prsty, až jeden druhého s koně strhl. Proto prý hleděli úřadové, představenstva a kněží tento zvyk vypleniti.*)

Jak pacholci (dospělejší chlapci) odjeli s králem, školáci na vrbových prutech honili krále v dědině podle vzoru velkých. Vrbové pruty, jimž říkali koně, noži si ozdobně vyřezali, voničkami na horní části okrášlili, uzdy přivázali a pak sedli na ně, t. j. prut vložili mezi nohy a za uzdu na vrchní části drželi. Krále si také zvolili. Po volbě přistrojil se novopečený král do bílých šatů, pantlami a mašlami jej ozdobili; na hlavu mu vsadili korunku — zlaté pantlék, a pak dva pobočníky mu přidali, kteří po bocích drželi mu pentle.

Před stavením jeden z pobočníků královských přednášel fikání, trochu jinačí než pacholci měli. Z domu jim vynesli vejce a peníze.

Podobně podle Barloše na Zábřežsku v pondělí svatodušní ráno kravaři zarazili na pastvisku do země žerď a na ni pověsili věnec ze chvojí. Potom se postavili v jisté vzdálenosti řadou a na dané znamení běželi o závod k žerdi. Kdo první věnec se žerdi uchvátil, byl při slavnosti odpolední vyvolávačem. Na tuto odpolední »slavnost královskou* měli upletený kočárek ze chvojí na dvojích kolečkách plužních, v něm posadili »krále«, hošíka to 4 — óletého, pěkně ustrojeného, do kočárku za-přáhlo se jich šest, ostatní šli s obou stran při kočárku. U každého stavení se zastavili; na dvoře vyvolávač vystoupil na stoličku a vyvolával: »Hélo, hélol Poslóchéte horni dolni, jak domáci tak přespolní! Honili sme králická po horách po dolách, po patnásti kabelách. Králiček měl štere nohe, a me sme mele dvě, a než sme se povobhlidle, králiček bel sám Pámbu vi hde.t To pověděv seskočil a stoličku odkopl, a druhý třikráte práskl bičem.

Stejně drobná školská mládež v Brodku u Přerova v pondělí svatodušní honí krále.**) Koně mají z vrbových neb z lískových prutů pentlemi a růžemi okrášlené. I jezdí po vesnici dům od domu, odříkávajíce pravé říkání královské. Nejmenší hoch jest králem. Vzadu pak za průvodem jede »žid«, který vybírá dárky.

Popěvky této mládeže školské jsou: »Král na krála prosí, že to býti musí; kdyby to býti nemuselo, ani by se neproselo. Máme krála chudobného, na vše strany obraného: obrali ho na horách, na dolách na kamenným mostě, sebrali mu tři sta z prázdnýho měšca; sebrali mu tři sta volů