str. 48
Už sme sa nažaly ovéska malého, esce nedostaly štvrtky páleného.
Už sme sa nažaly, snopů navázaly, chvála Pánu Bohu, už je oves dolu.
Už sme sa nažaly, žitka navázaly na tom vašem poli, až nás hlava bolí.
Súsedovo pole je skala ve skále, nebohá je žnica, jak se tam dostane.
Chystaj, gazdo, aldamáš, aldamáš, aldamáš. Chystaj, gazdo [:aldamáš:]. už ten oves [:dolu máš:], jak nám nedáš [:aldamáš:], stane oves [:hore zas:].
|
Když »žnice« pletou věnec, zpívají:
Ty vínečku polejový, pěkně zapletený a my za tebe dostáném flašu gořaleny.
Ty vínečku ze žitečka pěkně ozlacený, a my za tebe dostáném vdolek vypečený.
|
Při průvodu domů zpívají »žnice« cestou:
Švagerovy žničky dómu idú, dómu idú, dómu idú, vedu za sebú kozu bílú, kozu bílú, kozu bílú, kozu bílú.
A majú na ní hrkávěnky, hrkávěnky, hrkávěnky,
za to dostanu gořalenky, gořalenky, gořalenky, gořalenky.
|
Když docházejí do domů, začnou »žnice«:
U těch hospodářů dveři zavírajú,
v kuchyni, v komoře vdolečky chystajú.
Pěkně vás prosíme , pusťte nás do síně, ze síně do izby, abysme nezmrzly.
|
Přede dveřmi spustí:
Otvíraj, gazděnko, otvíraj ty vrata, nesem ti věneček ze samého zlata.
Ze samého zlata, ze samého kvítí, podívajte vy sa, jak sa on nám svítí.
Otvíraj, gazděnko, otvíraj ty dveři, ať si nepolárném na věnečku peří.
Otvíraj, gazděnko, otvíraj ty dveři, až sa podíváme, co máme k večeři.
Máme-i k večeři kyselu polévku, tož my ti utečena, půjdeme do šeňku.
Ty, gazděnko mladá, stroj večeru ráda, stroj ty nám ju směle,, žaly jsme vesele.
|
|
