str. 68
se zpěv veselých chmelařských i národních písní. .. Dále jeli ozdobené vozy s vesnickými česačkami a česáči; táhnou je voli, jichž dlouhé rohy jsou pozlaceny. Za přílepským a krupským vozem cválá opět sedlák na koni. A za ním zas nové vesnice. Konečně čtyři vozy z Rakovníka, na jednom hrál dudák, a vůz s hudbou a poslední vůz Gambrinův. Tažen byl dvěma páry těžký* h volů. Na voze umístěna byla pěkná alegorická skupina, vyznačující české chmelařství a pivovarnictví. Vpředu postavili korunu ze chmelu a ječmene. U vysokého sudu o žoky chmele opřen stál český chmelař se svou rodinou. A na sudě, ve stínu chmele hověl si Gambrin . .. Jezdcem na koni ukončil se průvod.
Na prostranství improvisována česká chalupa s otevřenou verandou pro vzácné hosty. Chaloupka kryta byla došky, na nichž »vyrostl« přes noc mech s vysokými květnatými výhonky kvetoucího netřesku. Před chaloupkou stál ověnčený máj. Slavnost děla se na počest pantáty Aloisa Piherta, starosty z Domoušic na Lounsku, který v koženkách a s beranicí furiantsky naraženou s panímámou očekával svou chasu.
Průvod nejdříve pozdravil výkonný výbor, který spolu s dopravním a zábavním výborem se dostavil před statek Pihertův. Rakovnická dceruška Pavla Čermáková proslovila toto říkání:
Převzácní pánové! Vám pozdrav budiž z našich krajů, kde chmel se rodí lidem ku potěše. Vám vřelý pozdrav z krajů dálných sem nesem k patě Vyšehradu.
Juž návštěv vítali Jste řadu
zde vzácných: k bratru přišel bratr
a k příteli zas přítel drahý,
by poučení vzal i radu.
Však nepřisel až dosud žádný, by s větší láskou nežli naše přinesl poklad země rodné — jím zdobil tento obraz vábný.
Co v kraji nejlepšího bylo, . sem přinesli jsme. Nežádáme, než aby, velevzácní páni, jen trochu se Vám zalíbilo.
|
Jednatel výkonného výboru JUG. J. Sedlák poděkoval potom Rakovnickým a Lounským, načež okresní starosta rakovnický Č. Feyerfeil měl- řeě o významu a rozvoji českého chmelařství, v níž na konec poukázal na starobylé zvyky národní, k jakým náleží též slavení »dočesné«, i připomenul, jak žádoucno bylo by, aby zvyky ty se zachovávaly a obecně známými stávaly v národě.
Po té nastala vlastní slavnost »Dočesné«. Česačky a česáči předstoupili před pantátu a panímámu, chmel s tyče strhli, rozřezali a hlavičky odtrhli a jeden z chasníků pak útržky ty podal panímámě za veselého výskotu chasy a za zvuků hudby... Při tom malá česačka, Jitka Staňkova (dcera sládka z Rakovníka), oslovila hospodáře: » Vzácná naše panímámo a milý hospodáři! Již jsme práci ukončili — uzrálý chmel domů uložili — však je naše práce zdařená — mysl Vaše při tom veselá. Při tom našem rozjímání podávám Vám věnec zelený, z chmele a kvítí, že srdce radost cítí. Aby Vám dal Pán Růh zdraví a Boží požehnání. Co jsme ve zdraví sklidili, bychom ve zdraví užili a od nynčka za rok abychom se všicci u zdraví shledali.«
|
