ďáblům přistúpiti, přistup sama s andělama, se svým synem Kristem Pánem, až na věky věkův, amen.*)

Že v Čechách i na Moravě přidružily se k obchůzkám Barborek též maškary, brůny, perchty, klibny atd., přestrojené za kobyly, kozly, čerty atd., vylíčil jsem ve věcné souvislosti s ostatními maškarami zimního a masopustního období ve 2. svazku této sbírky: Masopust držíme.

Ten večer před sv. Barborou chodily ve Slezsku v Pustějově, v Lukavci a jinde Barborky. Obyčejně byly dvě, oblečeny jsouce v bílé punčochy, bílé »leknice«, bílé kabátce: na hlavě měla jedna z nich věnec červený nebo zelený, od něhož visela dlouhá pentle; druhá mívala karkuli, od níž též visela dlouhá šňůra. Opásány byly též šňůrou. Me-tličkou v ruce zaklepá jedna na okno a tím příchod oznamuje. Davši křesťanské pozdravení, zve hlasem změněným dítky k modlitbě slovy: »Piíkaj! Říkají* Po otčenáši odpovídají dítky k jiným otázkám: Kolik jest Bohův? Svátostí? Kdo stvořil svět? Kdo vykoupil? Kdo posvětil? Poslouchají-li dítky matky, učitele? Dítě hodné dostane sušeného ovoce, ořechův a p. i poroučí se mu, aby postavilo misku, na niž rodiče do rána něco nakladou. Neumělo-li větší dítě se modliti, zavolá šv. Barborka čerta řetězem ovinutého, jenž čeká v síni.

V Lukavci Barborky česají si vlasy do tváře, aby děti jich nepoznaly. Hodné dítky dostanou »paskudy a jiné maškrty«, nehodným se vyšlehá metlou a dostanou naloženo šipek, kostek slívových nebo smrkových šišek. Aby dítky poslouchaly, Lukavské matky jim slibují, že v tamním kostele sv. Barbory pozvou Barborky.**) Barborka posud chodí ve Slatině. Ženská zaoděje se bílou plachtou, vejde do stavení, děti se modlí, odměnou dostávají dárky.***)

Chodská děvčata baví se na sv. Barboru začátkem věštby pak vánoční o vdavkách. Dorla v »Pohorské vesnici* Boženy Němcové vypráví: »Na svatů Barboru huřízne si dívčí (když je huž tak velké jako já) višňovú neb křešňovú větvičku, dá do vody na teplé místo — nejlépe do chlíva — tu nejtepleji — ob den dává čerstvá vodu ha na vánoce vykvete .... Ty větvičky nesu si děvčata na půlnoční za šněro-vačkú, ha který chlapec ji chopne, za toho muší jít.«+)

Obchůzky a zábavy v předvečer sv. Barbory dnes jsou již pouze ostatky a nejasné často upomínky, jak bylo vyloženo, na hry a obřady, provozované po staveních při barborských obchůzkách slavnějších. Hrávali výjevy, upravené v rámec lidových her divadelních. Ve Vamberku v XVIII. století byla oblíbena a vždy na sv. Barboru provozována zvláštní hra divadelní, na kterou upozorňuje ze starého rukopisu J. F. Král.++)