že na den před sv. Lucií chodilo šest děvčat, tak as Mletých, po staveních, provádějíce němě dosti podivnou hra. Umyvši se, fouklo každé děvče do mouky, by svůj obličej k nepoznání zabílilo; dále se přistrojilo do bílých šatů a na hlavu si upravilo bud" bílý šátek neb čepec. První chovalo v klůcku zabalené dítě; druhé mělo hadr a rýžový kartáč; třetí metlu; čtvrté košíček s ovocem a cukrovím; páté štětku k bílení. Šesté děvče bylo přistrojeno za kněze; mělo totiž přes sebe ještě tmavou pla-chýtku a na hlavě kněžský kvadrátek. Takto přistrojené dívky přišly večer do světnice a pozdravily. První děvčátko usedlo na stoličku a hejčkalo to dítě; druhé kleklo na zem a napodobilo mytí podlahy aneb přikleklo ke kamnám a jalo se rozdělávati oheň; třetí vyhledávalo děti a nutilo je k modlení; které dítě se neumělo modliti, bylo metlou potrestáno. Čtvrtá dívka rozdávala ovoce modlícím se dětem. Přistrojený kněz vstoupil do prostřed světnice, vykropil ji a modlil se nesrozumitelně z nějaké knihy. Dívka se štětkou přistoupla ke zdi a napodobovala bílení. Pak děvčata se odebrala do vedlejšího stavení. Srov. str. 65.

Strašnější byl pohled, když někde místo Lucky a Lucek, přestrojených žen, chodila kobyla Lucka (viz 2. svazek této sbírky, vyobrazení) a zejména Perychta, příšerný zjev, v ústroji Perucht, jak jsem je vylíčil ve 2. svazku této sbírky, mezi maškarami období zimního, vánočního a masopustního. Perychta z Dušník (viz vyobrazení od prof. K. Rozuma) má na hlavě králičí' kůži, na těle obrácený kožich, v pokrvácené ruce nůž a v druhé škopek s hrachovinou. Představme si živě, již jen na obrázek se zadívajíce,' jak hrozně vypadala tato obluda v přítmí blikavého světla za zimního večera v nízké světnici venkovské pro strach dětem i dospělým . . .*) Vyobrazení na str. 69.

Chodívaly také v Budějovicích dvě Lucky dům od domu a při-pamatovaly občanům, že se noci už krátí.**) Bývalo to den před sv. Lucií. Zabouchnuvše několikráte na dveře, vkročily do světnice dvě bílé, nakloněné postavy s velkými zobáky jako čápi. Podivně klapaly a zvýšenými hlasy pronášely: Jdu, jdu, noci upiju! Aneb: Lucie noci upije. Ničeho nenadělivše zase se vzdálily. Vyobr. na str. 70.

Naše matka (vypravoval J. Béra) s nimi ještě po návštěvě rozmlouvala a pak jim podala hrnek kávy. Je tomu pět let. Zobák si upravily tak, že si rozštěpené koště položily na ramena odvýčerkem (držadlo koštěte) v před a k hlavě je provázkem přitáhly. Koště bylo polepeno buď papírem nebo potaženo nažloutlou látkou. Oči vyznačeny černidlem. Kolem hlavy přes koště uvázán šátek na dva cípy a tělo oděno po-slamkou.

Výchovnou moc užitečné práce znázorňuje si lid posud ještě v některých vsích okolí Milevského obchůzkou (viz vyobrazení) »Lucií« večer 12. prosince před svátkem sv. Lucie. Vypravuje o tom zkušený znalec zvyků lidových Štěpán Dvořák: Dle podání lidového kála se sv. Lucie za bývalý svůj život v jeskyňce jako *>přádlice«. Po poradě