Za týden po sv. Mikuláši, t. j. 13. prosince, v Kojetíně vykládá se, že chodíval Žber.

Byla to bytosť veliká, celá koudel! pokrytá. Žber vozíval na vozíku dvěma koníky nebo oslíky taženém několik měchů koudele. Kde měli nedobré děti, tam zastavil, vešel do jizby a nepodanci prý rozřezal břicho, vnitřnosti vybral, a místo nich vložil koudel. Za týden se vrátil a mrtvého nepodance odvážel do svého obydlí daleko kdesi za Kojetínem vystaveného.

Před Žberem měly děti veliký strach; matky hrozívaly: Budete ticho, že na vás zavolám Žbera! — a hned stichly jako beránci. Žber skoro počínal si stejně jako Luca; ukrývá se bezpochyby za oním tato bytost.*)

Píseň učitelská o Cedíce v Mysliboři u Telče. Na str. 18. podávám podle záznamu K. Procházky úryvek písně, jakou zpívali o Cecilce, o zábavě na sv. Gecilii, na oslavu stavu učitelského. Mezi tiskem této knížky zaslal mi pro Český Lid pilný sběratel lidového podání moravského, Jan Růžička, učitel v Mrákotíně u Telče, píseň tuto úplnou. Přidávám ji doplňkem k uvedenému zkomolenému a neúplnému textu na str. 18.: 1. Slavný úřad učitelský, ten jest hoden vší vážnosti; neboť jejich služba milá, mezi anděli se rovná. — 2. Nezávidějte jim pití, jejich úřad chce to míti, co oni se nakřičejí, když v školách dítky cvičejí. — 3. Ráno křičí: »Počítejte, pište písmo a rechnujte.« Odpoledne zas s muzikou, trápí se chvíli velikou. — 4. Učitelé, ty když zemřou, před trůn Boží hned si sednou, andělé je přivítají: Vítáme Vás, kamarádi. — 5. A ta svatá Cecilie, na varhany ukazuje, že bude muzicírovat, Bohu chválu a čest vzdávat.