do jizby, každý vinšuje zvlášť: »Vinšujem vam ščesti, zdravi na tento nový rok, abystě dočkali Krista Pana na přesrok, ale ni na přesrok, ale na delši čase, co od Boha žodatě, aby vam to Pambu dol, sto kop žita do stodoly, sto tolarů do komory, s menšími hřichami a větču radosťu, do pokladnice čtyry tisice a k tórnu ještě vice, statku rozmnoženi, hřichů odpuščenia, a po smrti kralovstvi nebeské." Dítky bývají podělovány za ščestí a vinšuvání penězi, ovocem, chlebem atd.

Děti v Čechách chodívají se štěstím na štědrý den a Nový rok. Koledy českých dětí shodují se skoro doslovně s popěvky a říkadly dětí moravských a slezských při ščastikování. Upozornil na př. přítel p. Frant. Rosůlek z Pardubic, jak bába z Mělic, chodíc na Pře-loučsku, s obrázky, s proutkem, s Betlemem, zpívala obdobně, jako jsme již poznali ščastikování. Srv. Jar. Mančal, Český Lid I. 413.

Obyčejem cizího původu zaveden u nás nezbytný již dnes stromek vánoční (viz o něm dále), ale obyčej starší, po česku rázovitě upraveným nabádal o vánocích stavěti doma jesličky, Betlem a cho-diti s jesličkami a skupinou jesličkovou názorně připomínati narození Páně s celým ovzduším lidového pastýřského a venkovského života, s vévodícím hradem a městem nahoře, s andělem se vznášejícím nad jeskyňkou, nad chlévem s nápisem: Pokoj lidem dobré vůle! Ať již kdo prožil zlaté mládí, prohřáté štěstím života rodinného, v domě nezapomenutelném a drahém, v kruhu otce a matky, sourozenců, nebo ať vzpomíná v letech pozdních na chvíle teskné, jak žil od mládí v opuštěnosti a slzách, skoro záviděl jiným šťastnějším slasť života rodinného, osamělý, osiřelý záhy na pouli pozemské, bez tepla matčiny lásky a ochrany otcovy, — každý přece jen rád zalétne na Štědrý den upomínkou k jesličkám, na něž se v dětství těšíval, u nich se radoval, nebo při nich zapomínal, co soužilo a oči ve svírající tesknosti a bolné vzpomínce slzami vlažilo . . . Jak se. od té doby vše změnilo, zmizelo i zmizelo.