přistrojení pastýři, andělé, čerti a mládenec řečník po chalupách, nosili s sebou malý Betlem, přednášeli říkání vánoční. Co tu poesie, co ušlechtilých dojmů zavane myslí prostého tkalce v chaloupce, která ze všech stran roštím a mechem obložená mnohdy jen střechou vyhlíží nad vrstvy sněhové.

Stůl ubohého tkalce není pokryt lahůdkami, na Boží hod prostý vánoční oběd jen snad o černého kubu bohatší naplňuje chudou mísu horalovu a připomíná mu mimořádný svátek, ale podívaná na pěkný Betlem, péče o nové a nové figurky, prostá ozdoba dřevěných nebo papírových domků betlemských, nové přebarvení královských hávů sv. tří králů, tot onen sváteční povznášející dojem, který z vánoc činí i svátky naší chudiny. Dosud si vyráběli horalé krkonošští veškeru plastickou část Betlemu sami a spatříme mnohde skupiny darovníků a jiných účastníků narození Kristova s velikou krasochutí pořízené. Prostonárodních však umělců těchto ubývá a jest potřebí, krásný tento vánoční zvyk, jen u českých horalů pěstovaný, udržeti.

Až do let šedesátých, vždy v čase vánočním, chodívalo po starém zvyku v okolí Jilemnice pět výrostků provozovat zvláštní hru kolednickou. Jeden z nich představoval anděla; přes oblek měl bílou košili, opásán byl červenou šňůrou, na krku červený šátek, na hlavě vysokou čepici se zoubkovaným okrajem z pozlaceného papíru. Dva byli pastýři či "Kubové*, s pastýřskými vysokými holemi a brašnami, v obleku obyčejném, dle možnosti podobném starému kroji pastýřskému. Mládenec taktéž byl v obleku obyčejném, ale šůsky nastrojené na způsob dřívějšího vojenského »fráčku«, s portami z pozlaceného papíru, po boku dřevěnou šavli v pozlacené pochvě, v ruce dřevěnou pokladničku. Poslední figura byl čert, všecek černě ustrojený, s nezbytnými rohy a vyplazeným jazykem z červeného sukna.

Nesouce malé jesličky vešli do světnice. Pastýři poklekli před jesličkami a všiekni počali zpívati: 1. Co to znamená medle nového, viděli jsme tam nebe jasného; hvězdy překrásně svítí, musí tam něco býti 2. Anděl v oblacích krásný se vznáší, všemu stvoření radost přináší; sláva na vysostech Bohu, na zemi pokoj lidu!

Anděl: »Gloria, gloria in excelsis Deo! Já anděl s nebe poslaný, všem pastýřům jsem podaný, byste vstali a nespali, Ježíšku čest a chválu vzdávali; vemte trouby a housličky, postavte se před jesličky, zahřejte děťátku malému, na tento svět poslanému.«

První Kuba: »Kubo! Kubo!«

Druhý Kuba: »Co mně chceš, vejtrubo?«

První Kuba: »Vstaniž hbitě na úsvitě, pozdravme to krásné dítě! Poslyš andělské noviny, co nám zvěstoval nyní, že se nám narodil Spasitel, celého světa Vykupitel.«

Druhý Kuba: »Ach medle, medle, kudy pak my tam půjdeme, když my žádné povědomé cesty nevíme?«