ÚVOD.

Na všech stranách ozývají se stesky, že stále víc a více mrazivým dechem moderní civilisace hynou a před zrakem naším mizejí z mysli a ze srdce prostého lidu starodávné obyčeje a vše to, co jmenujeme společným názvem ^lidové podání*. Lid je tu stále chudší a chudší. Z bohatého druhdy národního pokladu rozmanitých obyčejů, zábav, slavností atd. zbyly nám jen trosky a kusé zlomky.

Leckteré obyčeje a zábavy vyhynuly nátlakem úřední moci. Přimí-silať se někdy do nevinných jinak obřadův a zábav lidových řádná špetka bujnosti; přidružily se tu k obřadům někdy nešvarné výstřelky a pohor-šlivé výstupy rozjařené mysli. Abychom dále všeobecně jaksi nemluvili, povíme hned z kraje, že hlavně vlivem úřadů vyhynuly nedávno z lidových obyčejů československých kruté zábavy při odpravě zvířat, pokládané od některých badatelů za přežitky starodávných obětních obřadů*).

Jmenované obřady hlučně bývaly slaveny po krajích československých. V první polovici minulého století ozývají se však již stesky proti nim, zejména od kněžstva,**) jež zakazovalo všelikou nemírnou bujnost při nich. Přiházely se tu i nešťastné případy, na př. roku 1842 zabil kdosi při tlučení kohouta pětiletého chlapce ;***) nebo jiný sťal šavlí hlavu panně, která právě snímala ozdobu s berana, chystajíc jej na popravu.f) Není divu, že po takovýchto případech byly vydány přísné zákazy podobných zábav. Přispělo tu jistě i to, že obřady jmenované, spojené nezřídka se surovostí, příčily se svou sveřepostí a výstřelky jemnocitné povaze lidu československého i pozbyly pak snadno vlivem školských, církevních i světských úřadů mezi lidem přívrženců.

Zprávy o nich jsou roztroušeny po různých knihách starších, novějších i nejnovějších. Zprávy ty chci sebrati a seřaditi je v lad. Obyčeje a obřady československé, jimiž se tuto budeme obírati, mají příbuzné zjevy