Horácké čepce ze Zálesí.

Jižní a jihozápadní kout na Humpolecku zove se dosud všeobecně Zálesí. Dělíť Humpolec od těchto míst dosud značné lesy humpolecké a želivské. Kraj tento v mnohém ohledu jest dosud zajímavý. Býval však do let padesátých minulého století zajímavý i pestrý v ohledu národopisném.

Zvláštní jest, že celé Zálesí i s přilehlými vesnicemi z Pelhřimovska mělo svůj zvláštní způsob v čepení nevěsty, s nímž jinde se neshle-dáváme, byť i kroj ostatní v celém našem Českém Slovácku byl skoro totožný.

Čepce horácké vůbec sluší počítati mezi neposlední výšivky české. Ovšem jen z části, ježto shledáváme se v Horáčku i s čepci nevyšívanými. Již z tohoto poznati lze, že se všude neužívalo čepců stejných.

Lze tudíž okolí naše v tomto ohledu rozděliti celkem ve tři okresy; v okres jižní a jihozápadní, v okres severní (a severozápadní) a v okres východní. Nej zajímavější je okres prvý — čili Zálesí. Rozumí se ovšem, že užívání čepcův v době přítomné i čepení v bývalé formě již dávno pominulo. Uplynuloť od dob těch již přes půl století. Dnes stačí к čepení zcela obyčejný šátek, a namnoze se již ani nečepí.

Rozdělení celého okolí našeho odpovídá nej nápadnějším rozdílům v čepcích i úpravě hlavy. Lze ovšem tu i tam v těchto okresích pozorovati jemnější rozdíly, jež však nejsou podstatný; vímeť, že často každá ves mívala své zvláštnosti. Stará Urbánková z Lísek mi sdělila, že prý se v každé vesnici skoro jinak čepilo a čepení všude jinak jmenovali.

V Zálesí užíváno čepců nej pestřejších. (Tab. I. а II.) Čepcům těmto říkali nejvíce „pajtlíky" anebo čepce krasoňovské (ode vsi Krasoňova, kde se jich nejvíce vyrobilo). Na Zelivsku jim říkali „čepce strojené" na rozdíl od čepců „hotových", jichž užíváno na Vojslavicku. V Jiřících jim říkali také „bašlíky".

Byly bílé, plátěné, bavlněné, z kamrtuchu, širtinku i hedvábí. Jsou sešity ze dvou, někdy i ze tří kusů. Střih podoben je střihu holubinek. Vyšíváno bylo jen „dýnko", jež nad čelem bylo „sebráno" ve „faldíčky". Dolejším okrajem dýnka byla provléknuta tkanice, aby se čepec mohl v týle hlavy s drhnou ti a zavázati.

Vyšívání je velice pestré. Ježto к čepení bylo potřebí čepců dvou (někdy i tří), býval jeden z obou čepců vyšit méně, druhý více. Vyšívalo se vlnou, bavlnou, hedvábím, barvami velice pestrými. Zvláštností jest, že к vyšívání užívalo se hojně skleněných korálů, bůstek, třesůvek, dracounu i penízkův. Ba najdeme tu i český granát do výšivky všitý. Pestrost barev a ozdobné cetky upomínají na jihočeské pleny blaťácké.

Základním tvarem výšivky na dýnku jest bud kruh nebo elipsa, a jest výplň těchto ploch někde dosti uměle provedena, ač vlna dokonalejšímu provedení výšivky byla na újmu. Ovšem nejednalo se tu jedině o dokonalost formy, jako spíše o dojem zrakový, jenž třpytivými cętkami a pestrými