Kaiser do Bavor atd. Na těchto cestách nescházela ovšem ,,komediantská muzika," „kobylí hlava", „kobylníka", jejíž niněravé zvuky byly doprovázeny metličkou bijící do bubnu, ale též „trumalína" (vlastně trorhba marina, německy Nonnengeige, poněvadž nástroje toho v minulých stoletích užívaly na kůrech jeptišky), nejobyčejněji však „brumajzl" (Brummeisen).

Komedianti srostlí se svým zaměstnáním dávno poznali, že jejich finanční úspěch jest zaručen, dovedou-li velikým rámusem rozvířiti obyvatelstvo. Nejčastější reklamou pouťových komediantů- býval turecký buben, do něhož hřímal pan principál, nebo pan direktor měl velký, paní direktorová malý buben nebo opačně, též se užívalo dvou bubnův a trouby k intrádám, při čemž ještě leckdy se objevila některá z mladších ratolestí mnohokrké rodiny jako Esmeralda, která též na koni vyjela, jindy opět účinkovaly dva bubny, trouba a harmonika, —- všechno se při dobré vůli shodlo. Ústní proslov při vyvolávání programu býval asi takový: „Ve všeobecnou známost se uvádí, že se dneska provede ve zdejším hostinci jedno loutkový divadlo . . .," nebo: „Dělá se uctivé pozvání na české divadlo s loutkami dobře zařízenými. . .," nebo: „S vysokým presidiálním povolením bude se dnes provozovati. . ., při kterémžto žertu neb špásu, cajtfrtrajbu čili kratochvíli všechny naše figury nic jinač než jako živé persony se pohybovati a si vykračovati budou, a náš malý Kašpárek nebo-ližto Pimprle všechno obveselí, к čemuž se velectěné publikum, slavný militér a vysoká šlechta uctivě zvou...", nebo: „. . . Bude provedena znamenitá hra o světoznámém doktoru teolokie a elekramantiky, jenž pro mamon pozemský svoji nesmrtelnou duši ohavnému ďáblu svou vlastní krví zapsal a zaznamenal . . ." Kterýsi loutkář jest příslovečně pověstný tímto stereotypním úvodem: „Dávati se jest ale bude. .jiný zdvořile ujišťuje: „Začne se, až se panstvo navečeří a sejde, sleze a sjede . . ."

Avšak s duchem času pokračovali i loutkáři, a tak shledáme ve službách loutek, miniaturních národopisných figurín, ve službách prostonárodní dramatiky zachovávající „zkamenělé zlomky literatury", ve službách loutkářů, jejichž rodokmeny ukazují, že uzavírají sňatky pouze se sobě rovnými, zřídka směšujíce se s usedlými živly, — vynález Gutenbergův!

Tištěné plakáty loutkohercův jsou trojího druhu:

I. —. Komedianti do tvrdého papíru nebo do plechu neumělou rukou a hrubými tahy vyřezali si vše, co bývá na plakátech, a to nejdříve „švábinou", pak latinkou. Tyto šablony, jimž v mluvě loutkářské se říkalo „patrony" a „patronky", byly přetírány načernalým, spíše však přišedivělým barvivem, obyčejně leštidlem- Rozumí se, že takové cedule bývaly málo čitelný, při tom však pravopis byl nad míru strakatý.— Lagron ve svých patronkách oznamuje stručně, co a kde se hraje, jen někdy dole podpis. (Viz obr. 4.)

Kočkovy patronky obsahují toto: „Kočkovo české divadlo s loutkama, hraje se dnes ... Za návštěvužádá Jos. Kočka. Začátek v . . . hodin." Obyčejně se tisklo na papír pestře zbarvený.

Nejlepší patronky však má Maizner, neboť jsou ozdobeny primitivními ornamenty, lyrou, palmovými ratolestmi, záhlaví „Maiznerovo divadlo s loutkami" bývá v polokruhu, řezba písmen dosti dokonalá a rozmanitá. Text Maiznerovy cedule zní: „Maiznerovo divadlo s loutkama. —. Dnes bude — Marcelina a Boroneli, vlaští loupežníci při moři, — raubířská hra ve 3 jednáních. (S hudbou smyčcovou!) (Ku konci veselá podehra!) Prosím o ctěnou přízeň a slibuji, že snaha má zábavný večer připraví. — V. Maizner.. —- Za-