str. 226
temismu (str. 55 sl., 137). Míní, že jest starší než názory o nadpřirozených porodech aneb při nejmenším nezávislý na nich (str. 59).
P. Saintyves rozbírá a vykládá přehojné legendy národů klasických, asijských od čínského východu počínaje po indické, perské a j., egyptské a konečně křesťanské, novozákonní. Rozboru těchto posledních věnována jest zvláštní kapitola (str. 237 sl.), když byl již dříve se jich hojně dotýkal zvláště mezi theogamiemi solárními, kde na př. citoval (str. 172 sl.) celý passus z ev. Luk. I. 5—38, rozebral motiv o zjevení hv ězdy při zrození Páně (str. 176), o panenském početí skrze boha slunečního (str. 189) a j. i uvedl podobné legendy o Buddhovi, Krišnovi, Konfuciovi. Praví doslovně: Nesmíme býti .překvapeni, že tyto antické obrazotvornosti podaly své pověsti a své mytické zázraky, aby utvořily slavnostní rámec kolem postavy nového boha. Křesťané původu pohanského poučivše se, že Ježíš byl syn boží, nemohli nepřipomínati si báječné povídky, jimiž bylo jich dětství ukolébáno . . ." (238) a tu znovu shrnuje důvody pro hlubší souvislost křesťanských legend utvořených kolem postavy Spasitelovy s jinými legendami, indickými a j.; probírá zvláště nápadnou podobnost s legendou o Krišnovi. Nemyslí sice na přímou jich souvislost, než že legenda náležela od hluboké starověkosti náboženským tradicím indickým- P- Saintyves ve své knize dospěl tímto způsobem ke kritice základů křesťanské věrouky vůbec, na pole studií, kteréž se nám úplně vymyká. Budiž nám jen dovoleno citovati závěrečné slova spis.-ovo- „Persuadé que la moralitě a des liens effectifs avec la religion, je suis non moins assuré qu'elle est indépendante de ľacceptation ďun récit légendaire". Na tomto místě považovali jsme za nutné promluviti o knize té, jelikož pojednáva o motivu velice rozšířeném v tradicích lidových, a to zajisté způsobem nad jiné pozoruhodným. jpa
*
Dr. Friedrich Panzer: „Studien zur germanischen i Sagengeschichte. I. Beowulf. München 1910 (stran IX + 409; -nevázaná za 12 marek).
Kniha vymyká se svým významem z úzkého rámce odborných prací o látkové genesi anglosaského eposu. Autor, jenž tímto spisem a jiným obdobným svazkem o pověsti nibeluncké zamýšlí důkladně se připraviti к vylíčení německé pověsti hrdinské v cenné Beckově sbírce Handbuch des deutschen Unterrichts an höheren Schulen, užil tu při rozboru pověsti о Beo-wulfovi téže methody, jako ve známé své knize Hilde-Gudrun (Halle 1901), a novou touto apphkací přesvědčivě ukázal její plodnost při řešení problémů látkových, ač nestranný posuzovatel ovšem neupře, že současně prokázána byla — třeba proti vůli Panzerově — také její nedostatečnost pro definitivní řešení všech otázek o látkové genesi starých eposů a podobných památek literárních. Co se vlastního obsahu týče, je první, větší polovina spisu vyplněna rozborem pohádkového typu, jejž nazývá Panzer ;idas Märchen vom Bärensohn" a jehož střední část a závěr v nejobecnějších rysech znějí takto: Hrdina vstoupí do říše podzemní nebo nadzemní a vybojuje tam nebezpečný zápas s jednou nebo několika démonickými bytostmi- Jím osvobodí panny, obludami oněmi střežené, a pomůže jim к návratu. Sám je však svými věrolomnými druhy zrazen a musí zůstati v říši démonů. Posléze najde si prostředky к šťastnému návratu, dojde v přestrojení až к pannám, jež byl osvobodil, usvědčí a potrestá zrádce a ožení se s nejkrásnější ze zachráněných. Vstupní část pohádky nedá se obecnými rysy jednotně vyjádřiti, nýbrž vyskytuje se vé třech různých variantách. Varianta A. vypráví o zrození a mládí
|
|
