darem koně a tisíc zlaťáků. Ona však dar ten odmítla a vyžádala si za to nějakého zajatého křesťana; rytíř sám radil, aby vybral hraběte Alexandra. Nikdo nečiní tomu žádných překážek. Sceny po návratu jsou více méně stejné. Pozoruhodno, že tu vystupuje tchýně hrábětova s jakýmis pomluvami proti hraběnce. Hrabě konečně rozhorlen rozkáže, aby psy byla vyhnána z domu. Mezitím se ona rychle převlékla za mnicha a začala hráti. Tato píseň byla častěji tištěna v 16—17. stol., znal ji též Fischart, byla zpracována ve flámské knížce lidové.15) V této všeobecně jen jest řečeno, že přátelé a příbuzní ženu pomluvili; rozhorlenost mužova nepropukla tou měrou, jako v německé písni, než pouze při hostině veřejné vytknul své ženě lehkomyslný život, ze kterého byla viněna. Písně ženou zpívané na pouti sultánovi, u sultána a v poslední scéně nepřipomínají se vůbec ve flámské knížce.16) Z nynějších německých pohádek srovnává se s písní nejvíce ditmarská: sultánova zvědavost vzbuzena stálou bělostí košile zajatcovy a proto posílá к paní posla,. aby způsobil poskvrnění košile, ovšem v ditmarské sultánův generál bez inge-rence sultánovy vchází v takovou sázku.

Joh. Bolte 17) poukázal na to, že písně převlečené ženy vložené do lidových pohádek jsou dosti složité, místy se recitují, zpívají, a vyslovil domněnku, že bylo pramenem těchto písní dramatické zpracování této látky v 18. stol. Nemohl sice ukázati přímý1 pramen, ale připomněl několik novel-listických a dramatických zpracování od polovice 16. až do 18. stol. (1. c. 62—64, 462). Mimo to poukázal ještě na jinou formu této povídky z 18. stol.,' jejíž rek pojmenován Rudolf von Paqueville; byly у ní smíšeny píseň o Římském hraběti s pověstí a písní o Möringerovi. S Rudolfem z Paqueville padne clo tureckého zajetí také jeho bratr Filibert. Rudolf osvobozen stejně jako v obou předchozích písních od ženy a Filibert vrací se do své vlasti týž den, kdy jeho žena slaví sňatek s jiným18), Bolte chce vliv tohoto nového zpracování spatřovati v některých německých pohádkových versích, kde dva bratři jsou zajati, poznamenává důvodně, ža tato druhá osoba jest v pohádce zcela zbytečná. Kdybychom však tento vliv předpokládán, nemůžeme si vysvětliti, proč by byl vypadl, by byl zapomenut románek tohoto druhého bratra, jistě hodně běžný v tradicích. Ostatně bratří rekovi nehrají zvláštní úlohu ani v ostatních versích, kde jest jich sedm (Ditmar. a Müll.). V jakési, ovšem vzdálené souvislosti s připomenutou písní o Möringrovi, s písní o markraběti Backenweilovi, kterou Bolte v dodatku svého pojednání otiskl (str. 65—67), jest povídka zpracovaná odKošína zRadostova:19) Mohovitý sedlák Dobroděj mnoho se svou rodinou strádal za vojny; jednou byl zajat od nepřátel a prodán za otroka do daleké země; strádal stejně, jak německé povídky vyličují. Nebyl vysvobozen zázrakem, jako markrabě Backenweil, než když dceru pánovu tonoucí zachránil, dostal lehčí službu u pána a na konec propuštěn. Shledání s rodinou bylo také zcela jiné. Než se vrátil domů, uplynulo mnoho let a jediný syn jeho mezitím se stal velebným pánem.

Mimo Německo jest tato povídka velmi málo rozšířena. Dosti podobně se vypravuje v Chrvatsku v Karlovci:20) Mladý muž chtěl navštíviti hrob