str. 34
Tancovali:
Toto bude na konope toto bude na len
toto bude na cibulu toto bude na křen! —
|
6. Z východní (resp. severní) strany městečka Strání, okolo Lope-níka (Březované, Lopeníčáři atd.) neznají vůbec fašankových obchůzek. Jsou to krajiny velmi chudičké, které si nemohou asi podobný luxus masopustní dopřáti, ač jejich písně se svou charakteristickou křepčivostí, jednoduchou průhledností, byly by pro fašančárské melodie nejvíce přiléhavé.42)
Při srovnání popsaných babko vniků se Stráneckýrni fašančáři mnohá podrobnost lépe vysvitne. Bude lze snadno poukázati, jak v západní a severní části Slovácka tlumí se každá sebe menší tradice na fašančáry Stránecké, jak zvyky se akomodují potřebám krajiny, dokonce i dědiny, jak téměř vlnovitě od Strání mizí neb přibývá různý variant, jak mnohdy věc neporozuměním popletena43), jak jeden oddíl tance po druhém se ztrácí43a) a pod.
Důležito jest. že v bezprostředním okolí Strání objevuje se podobný tanec — jakás napodobenina fašančárů Stráneckých. Název „Babkovníci", respektive „Bobkovníci", písničky babkovnické zůstaly domácí, leč tancování se šablemi ,,pod šable" nezdá se býti domácím.
I. Na tanec (dosti nejasně) upozornil již Frant. Sušil44): V Nezdě-ničích přistrojí se mladtnci do svátečních šatů, vypůjčí si šátků červených, opáší se jimi z předu i zadu, do ruky vezmou každý dřevěnou šablu, jejíž držadlo pentlou jest omotáno; za klobouk strčí chochol z peří a ze stuh. Tak vypraví se čtyři; pátý drží pravidlo na způsob žezla, omotané pentlemi a šá.tky dokola. Přišedše do nějakého domu, žádají o dovolení, což se jim vždy dává; tu začnou se přetáčeti se šablami a zpívají: Pod šable atd. — Na to:
[:Já do búdy:] tam budenka prázdná,
měli mě tam dvě čekati, nečekala žádná.
[:Já do druhé:] vařili tam kašu,
dali mi tam na vařečku, ještě 'podnes kašlu.
[:Já do třetí:] tam vařili krupky,
byli by mě rádi dali, ale sem byl hlúpý.
[:Já do čtvrté:] tam vařili zelé,
byli by mně rádi dali, bylo mně kyselé.
Pak tancují s domácími ženskými.
|
Dnes se již v Nezdenicích ,,po babkování" nechodí, ani děti! Tam ty starodávné zvyky! „Bývalo to, ale už io není. . ." jak v písničce stojí.
II. Na štěstí skákání pres „šable" zachovalo se po dnešní den v blízké vesnici v Záhorovicích.45) Čtyři mládenci v obyčejném kroji oblečení mají kolem pasu červenou „šatku" vypůjčenou od „galánky", šátek druhý pak pres levý loket, za kloboukem velké péro krásně upletené z husího peří a kytkami z mašlí ozdobené, s dřevěnými šablemi v rukou chodí na
42) V Březové na př. lze konstatovat! zajímavý fakt, že totiž Březované měli původně též jistě hojnost „táhlých písní" jako ná př. Velečané (na věc mě upozornil laskavě p. naduč. Doufalík) — leč dnes ty tam krásné melodie! — jen „zmýlená" starých zpěváků věc prozrazuje. V Březové na fašank jen „chodzá kobiličári po kobilici".
43). Na př. na N. Lhotkách srv. str. 40. (pod obušky, pod podušky). 42a) Srv. v Bystřici str. 36, v Záhorovicích str. 35.
44) Moravské Národní Písně s nápěvy do textu vřaděnými (1860), 733.
45) Srovnej blíže bývalé bahkovníky Nezdenické (viz nahoře) s nynějšími Záhorovickvmi.
|
