str. 82
což u jezdce snadno pochopíme. S malými obměnami jest vyobrazen týž kroj na džbáně z r! 1817 z Herotic a z r. 1848 z Drnovic. s nápisem „Franz Matžkal z Dernowic, tedy z obcí z nejbližšího okolí vyškovského a na džbánech určitě vyškovských.
Džbán Poláchův, který má mnoho podobností se džbánky slováckými, liší se však značně od mís italského tvaru (se širokým okrajem) s renaissančním stylisovaným ornamentem květinovým a se zelenými věnečky na okrajích nebo ve středu, jež pocházejí z Vyškovská a jichž několik jest ve vyškovském městském museu.30) Jsou to mísy s letopočty z r. 1685, 1690 I. S., 1694 FM, 1700. (Tato mísa má v ornamentu nejvíce podobnosti se džbánem Ondry Polacha, ovšem jen v jednotlivých tvarech a barvách; svou jednoduchostí se také od jeho bohaté ornamentiky liší. Avšak právě tato mísa sotva bude pocházeti z Vyškovská, nalezla se v Pratci na hranicích okresu brněnského a téhož typu mísa z r. 1713, která^patřívala cechu bednářskému v Brně, jest v průmyslovém museu v Brně.) I H S 1712, 1718 M R, 1718 „Jacobus Sadlik". K nim druží se džbánek z r. 1700.
Těchto mís nemůžeme srovnávati s vyškovskými kachli, neboť renais-sanční ornament na kachlích jest tlačený, mnohem jednodušší a zcela jiného rázu nežli na mísách. Polev, barvy a hlína na kachlích jsou také mnohem hrubší. A pak nesmíme nikdy směšovati práce hrnčířské se džbánkářskou. Na Moravě většinou tyto dva druhy hrnčířství byly přesně odděleny.
Džbán Poláchův stojí výše ve vývoji nežli jmenované mísy. Mistr, který jej pracoval, vybavil se z tradicionelního napodobování starých vzorů renaissančních a tvořil samostatně. Kdežto na mísách a to jen u těch, které pocházejí z r. 1718 jeví se slabé pokusy o figurální výzdobu (liška, pták), kreslí nám džbánkář, který vytvořil džbán Ondry Polacha, směle celou scénu ze života rolnického. Ornament květinový na džbáně Ondry Polacha jeví již ráz úplně národní proti jednoduchosti mís bučovických. Bučovice se vyzou-valy sice též z jednoduchého stylu italskorenaissančního, ale nikoli směrem к přírodě, jak ukazuje džbán vyškovský, nýbrž к napodobení Delftu. Mísa z r. 1694 F M již ukazuje náběh к tomuto směru, ale nedosti zdařilý, teprve džbán (určitě bučovický) z r. 1740 s nápisem „Jakub Sokola",31) jest pěkným exemplářem tohoto druhu zboží bučovického.
Počali-li se džbánkáři usazovati ve Vyškově teprve na počátku osmnáctého století, lze snadno pochopiti, že • džbánkářský cech vznikl teprve v osmnáctém století a to přesně r. 1761 a nikoli roku 1561. S tím také souhlasí německý nápis na pečetítku, neboť se tam dostal jedině vlivem úřední ger-manisace, která právě tehdy ve Vyškově značně se rozmáhala, ačkoli všickni džbánkáři, kteří zakládali cech, byli národnosti české. Že džbánkářský cech byl založen r. 1761, vysvítá ze samých listin, které již cituje K. Schirek,32) čteme-li je pozorně. Jsou to seznamy professionistů a řemeslníků a udávají, kolik má každý stav platiti daně z jmění, jež určena zvláště к účelům válečným. Z těchto seznamů daňovních nej důležitější jsou pro
30) Tyto mísy pokládá prof. Niederle za vyškovské (soudí ovšem opatrně — „mohou býti pravděpodobně původu vyškovského"). К tomuto mínění byl sveden Niederle článkem Schirkovým, neboť jinak ve svém krátkém pojednání velmi dobře charakterisuje a odlišuje jednotlivé periody vyškovské majoliky.
31) Jakub Sokola jest občan bučovický, jenž dosvědčen v matrice bučovické v r. 1742. Syn jeho Martin ženil se toho roku s Kateřinou Maňuškovou z Bučovic. Džbán s nápisem „Jakub Sokola" 1740 jest v městském museu ve Vyškově a nalezen byl v Bučovicích.
32) Mittheilungen des Mährischen Gewerbemuseums in Brünn 1895.
