24 povídek, jež až na dvě (12, 23) mají označení místa, kde byly vyslechnuty. Pohádkových látek málo (20. Zloděj, 21. Stolečku, prostři se). Legendární morality, poklady, strašící duchové. Zápis jistě ne doslovně přesný,

Elpl, Řada pohádek a pověstí, nasbíraných v Líšni u Brna na Moravě, Napsal MUDr, Frant, Elpl, Praha, Grossmann, 1904,

31 povídek, z nichž posledních 8 označeno jako pověsti. Sbírány patrně dle udání, vyprávění upraveno stylisticky, místy asi i věcně. Převahou látky pohádkové. Na výběr měly vliv starší sbírky.

Erben. K. J. Erben, České pohádky, Praha, Laíchter. 4. vyd, 1913, (Žeň z literatur, sv. 7.)

Erben vydal první pohádku, „O třech pradlenách", udělanou a místy překládanou z povídky bratří Grimnrů č. 14, v České Včele 1844, druhou o chycené smrti, opírající se o statrší báseň Límanovu, v témž ročníku. Pak pohádek nechal a spracovával, jiaik již dříve činil, themata lidového podaní básnicky, ač í tu bral i z knižních textů (na př. Zlatý kolovrat z Němcové č, 1, neb Vrbu z Němcové č- 62), V létech padesátých nalezl jsem první jeho prosaickou pohádku, „Hrnečku, vař", ve Zlatých klasech 1853 L/X, Ta však až příliš nápadně připomíná č. 103 sbírky bratří Grimmových. V ročníku 1854 Zlatých klasů jsou od Erbena tři lidové povídky o Raráši a Šotkovi, První z nich (21./I.) přetiskl v Slovanské Čítance (č. 6), ale text značně měnil. Připojil к ní ještě jinou, novou.

Po těchto předběžných pokusech napsal Erben čtyři pohádky velmi umělecky stylisované a opatřené obšírnými komentáři, V Perlách Českých r. 1855 vyšel Dlouhý, Široký la Bystrozraký, otištěný zároveň ve Štěpnici 1855 č. 6. Pak v „Máji" 1858 Pták Ohnivák a liška, Ryška, látka, kterou Erben dal 1838 Malému, přibarvená, věcně z počátku podle povídky bratří Grimmových a dál stylem shodných pohádek ruských u Afanasjeva. V Máji 1859 vyšla Zlatovláska, a 1860 Tři zlaté vlasy děda Vševěda. I když Erben nia svých poutích Čechami neb v mládí slyšel povídky ty vyprávěti, upflarvií je jiaJk dějově, tak stylisticky zcela individuálně, vytvořil svůj pohádkový styl, takže jejich konstrukce a jejich detaily nejsou pro srovnávání rozhodující. V Máji 1862 vyšla ještě bájka Král Tchoř.

Do Slovanské Čítanky z r. 1863 pojal Erben mimo jednu ukázku z Raráška a Šotka jen ony čtyři povídky a rozmnožil je o několik dalších: č. 4. Rozum ai štěstí (jež je spracovaná ze stejného pramene jako Ktfotlmuis I. (593) a Němcová 35, č. 5. Oteisánek, č. 7. Jezinky (souvisící patrně s textem Franty Šumavského ve Vlastimilu 1840 IV., s. 169), a domažlickým nářečím č. 9. Jirka s kozu, vyslechnuté asi na Domažilicku, ale věcně upravené (srv. na př. detail o stříkači s lahví, ucpávanou palcem). Mimo Erbenovy pohádky je v Čítance otištěna (46) jedna hanácká pohádka F. Lepaře.

Erbenovy pohádky sebral jsem, celkem 16 čísel, doi 7. svazku Žně z literatur. Mimo ně je ještě několik čísel, jež otiskla z pozůstalostí Erbenovy „Slávia" ve svých sbírkách. Později Zíhrt (i jiné věci) v Českém Lidu.

Hošek. Povídky z okolí Svojanovského (východní Čechy), vypravované místním nářečím. Podává Ignác Hošek. A. Z Rohožné,