(5 K), okresní výbor v Litomyšli (5 K), spořitelny v Janovicích Uhlířských (2 K) a v Třebíči (5 K), záložna Cyrillo-Metodějská v Brně (40 K) a Akciový pivovar na Smíchově (20 K); mimo to řada korporací samosprávných a ústavů peněžních staly se členy Společnosti NMČ (výše jejich členského příspěvku, pokud převyšuje minimálny obnos určený stanovami, kvitována je v seznamu členském). Vedle toho dostalo se museu zemědělskému mimořádné subvence od vys. с. k. ministerstva orby a příspěvků od sl. okresních výborů v Benešově (10 K), v Blatné (25 K), v Boleslavi Ml. (25 K), v Brodě Českém (30 K), v Hradci Králové (50 K), v Kostelci n. Orl. (10 K), v Líbáni (50 K), v Libochovicích (10 K), v Lišově (25 K), v Opočně (50 K) a v Přešticích (10 K). Konečně sl. rady kr, hl, města Prahy a města Smíchova blahovolně vyhověly žádosti Národopisného Musea Českoslovanského a odepsaly mu vzhledem к těžké finanční tísni, Museum postihující, dlužnou činži za rok 1912 v obnosu 1602 К 57 h; z důvodu toho poskytl také p. arch, F. Schlaffer Museu slevu ze svého účtu za opravy na budově sbírek zemědělských ve výši cca. 10%. Ačkoli uvedenými novými a mimořádnými příjmy loni poněkud se zlepšil finanční stav IŇárodopisného Musea Českoslovanského, přece dosud fond výdajný dluhuje do jmění základního 12.000 К ą fond musea zemědělského 3800 K. Zkušenosti let posledních ukázaly, že Národopisné Museum Českoslovanské stále není — i po dvacetiletém téměř svém trvání — hmotně dostatečně zabezpečeno; reserva jeho ve jmění základním je dosud velmi slabá, takže jakákoli ztráta veřejných subvencí, jež může se za nepříznivých okolností politických snadno dostaviti, mohla by těžce ohrozili, zejména trvala-li by po více let, existenci Národopisného Musea Českoslovanského. To tím spíše, když, jak třeba vždy znovu připamatovati, výnos jmění základního je nezbytným doplňkem příjmů ze subvencí a členských příspěvků na pouhé udržování Musea. Proto rada Společnosti Národopisného Musea Českoslovanského považovala za svoji povinnost, upozorniti v českém tisku naši veřejnost, že Museum nikterak není hmotně zabezpečeno. Proto také obrátila se к českým notářům s prosbou, aby pří posledním pořizování upozorňovali na Národopisné Museum Českoslovanské. Apel rady musejní došel ozvuku zatím aspoň zvýšením zájmu české veřejnosti o Národopisné Museum, jenž projevil se zejména vzrůstem počtu činných členů. V r. 1913 bylo činných členů 666, z nichž zaplatili 619, venkovských jednatelů a členů volných bylo 10, takže dluhuje svůj příspěvek 37 členů. Členů přispívajících bylo 28, z nichž zaplatilo 25. Mimo to měla Společnost NMČ 2 členy čestné, 40 zakládajících a 34 dopisující, z nichž v roce loňském nově byli jmenováni dr. Pavel Blaho v Uher. Skalici a dr. Max Dvořák, univ. profesor ve Vídni, kteří zvolení své ochotně přijali. Ze středu členstva Společností NMČ odešli, vyrváni neúprosnou smrtí, Vsevolod Miller, president Imp. Obščestva ljubitělej jestestvoznaníja antrop. i etnografii v Moskvě, Stefan Ramult, spisovatel v Krakově, členové dopisující, Adolf Frumar, ředitel škol v. v. v Praze, a Rudolf Pilbauer, sekční šéf ministerstva veřejných prací ve Vídni, členové zakládající, a Mikuláš Aleš, akad. malíř v Praze, M. Bílek, náměstek starosty města Král. Vinohrad, Karla Baumgartlová, choť továrníka v Karlině, dr, Ant. Fríč,