tusa (skřítka): člověk dá si od kury dočista černé vejoe pod levou paži a sedne za pec, odřeknuv se „boha, duchovenstva a všeho, co se týká náboženství"; za devět dní vylíhne se mu z toho vejce špiritus, když se po celou tu dobu ani nemyl, nečesal, nemodlil, nehtů nestříhal. Pověst z Moravské Třebové (Vernakken Mythen 261 č. 62) jest porušena, neb podle této se čert napřed změní v takovou černou slepici. V Slavkově pomohou si podle Fr. Bartoše (Deset rozprav 'lidopisných, str. 49), stejně ke „kubíčkovi": vejce od černé slepice nosí pod paží devět dní a devět nocí, po celý ten čas se neumývá, nemodlí, ani na boha nemyslí; devátého dne vylíhne se z vejce kuře (kubíček). Dle valašské pověsti (ib.) má člověk s vejcem od černé kury tři (aneb sedm dní) seděti na stromě klenovém. Dle Bufkové-Wanklové (Z Ječmínkovy říše, 279) vylíhne se v okolí kru-cemburském z takového vejoe devátý den. skřítek, „malý mužíček, divného vzezření". Dokonalejší a zachovalejší pověst zaznamenala na moravském jihu Aug. Šebestová (Lidské dokumenty, 252): „Kdo chce lehko ke všeckymu dojít, nech sí vezme vajíčko od černej slípky, kerá nemá ani jedného bílýho peříčka, enom samý černý. To nech nosí 9 dní pod pažú. Ale to se nesmí modlit, česat, umývati po tech 9 dní, ani jednu si nesmí na Pána Boha zpomět. Vylíhne se mu kuře a to se pořád popelí v popeli. Ale dyš ten člověk песо si zmyslí, že by to, lebo to chcel, ono to kuře se promění v ohnívýho draka, lebo vtáka, a to je ten rarach. Ten mu všecko znese a zasej se přemění v kuře, a zase se popelí!" Jest tu pozoruhodné novější spojení jeho s ohnivým drakem, o kterém hojně se vypravuje v lidovém podání polském a německém. Jiné jest podání od Aug. Šebestové sdělené (ibid.); praví ještě, že takové kuře musí mluvili a člověk, který je má, nemusí se nikoho báti a má vždycky štěstí. 0 jeho přeměně v ohnivého draka nevěděl ještě dvaadvacítiletý vypravovatel Aug. Šebestové, co uměla říci devatenáctiletá vypravovatelka o rarachu. Nověji byla taková pověst ještě zachycena na Hané, v ok. Výšková a sdělena mi laskavostí prof. Tvrdého: raráška, kterého dostala za stejných okolností a podmínek, žena koupala rok a den, aby jí pověděl o pokladě. Tu se stal z něho čert a žena zmocnivši se pokladu, musila mu duši zapsati svou krví.

Jsou jiné ještě pověsti porůznu o původu tohoto ducha. Zcela zvláštní a odjinud mi neznámou zaznamenal J. V. Houška kdesi v Čechách v polovici min. stol. (ČČM., 1855, str. 327): Za zvláštních tajemných obřadů a pří kouzelných říkadlech rozfata černá slepice, která ještě žádné vejce nesnesla, ve dvě polovice, načež se zjeví duch v krvavém, zlatem protkaném rouše, s dvěma rohy na hlavě a kopyty koňskými a opatří slepici se zlatými vejci, černou slepici, která každý den snese zlaté vajíčko.

Jiná jest pověst, kterou vytiskl Erben poprvé roku 1854, potom v Slov. čítance 24. (— Č. poh. 23): v této vzrostl takový duch z černého, zmoklého kuřete, které našel sedlák na poli a donesl domů. Nověji slyšel takovou pověst Čečetka na Poděbradsku (110). Jest to pověst hojně u Němců rozšířená.

Dlě jiné pověsti, zapsané ještě od J. V, Houšky (Č, Č, M. 1855, str. 181) udělá se časem hospodáříček z posedu, ale kterak se z posedu šotek takový utvoří, nemohl přezvěděti. On pak nosí pánu svému peníze, potravu, povídá o škodě, jaká se hospodáři právě děje atd. Tu splynul