NEJSTARŠÍ ČESKÉ PLUHY.

Jelikož se v poslední době staly dějiny pluhu předmětem intensivního studia, nebude nezajímavo, ukážeme-Ji, jaký materiál může k tomu poskytnouti česká archeologie. Materiál tento je tím důležitější, že právě slovanskému pluhu vykazují dějiny úlohu^, velmi zajímavou.

Jako jinde v Slovanstvu tak i v Cechách dlouho se к zorávání polí upotřebovalo pouze rádlo (jihoslov. a rus. рало) zprvu celé dřevěné, později s kovanou radlicí na plaz nastrčenou. Tohoto primitivního rádla bylo u nás užíváno výhradně aspoň do X. století. Potom se dlouho udržovalo vedle dokonalejšího pluhu pomalu zaváděného, ale nezmizelo, jak známo, dosud. Jsou ještě končiny v Cechách a na Moravě, kde se stále oře rádlem, třebas už valně pozměněným a zdokonaleným, ba nescházejí dosud ani formy dosti primitivní, na př. na Valašsku. Staré české nálezy poskytly nám pro nástroj tohoto typu aspoň dva doklady železných radlic, nalézajících se dnes v zemském museu. Jedna z nich pochází z tvrze u Sernic (obr. 1, 1) a našla se ve vrstvě, která svým ostatním inventářem ukazuje к době t. zv. hra-dištné.1) Druhá (obr. 1, 2.) pochází ze sídelní vrstvy hradiště u Radime

Obr. 1. Radlice z Radime a ze Semic

I@2@Obr. 2. Radlice ze Záhlinic.

(„na šancích") a je asi z téže doby.2) První je dlouhá 26 cm, široká 9 cm, druhá dlouhá 19 cm, široká 8 cm. Tvar je zřejmý z připojených obrazů a nepotřebuje podrobného popisu. Obě radlice mají podobu úzkých plochých rýčů ze železa vykovaných, jež nastrčeny a připevněny na dřevěný plaz rádla, rozrývaly půdu přímo do předu, aniž by ji obracely na jednu stranu a ovšem také ne spodem na vrch. Náležejí obě asi X.—XI. století. Téhož tvaru a vročení je radlice železná, která