str. 296
Text odpovídá názvu tance, názvu, který jsem zvolil i pro typ:
Já ráda kucmouch, dyž je hodně vomaštěnej,
já ráda kucmouch, dyž je mastnej,
bílou moukou vymíchanej a prachandou posypanej.
Já rada kucmouch, dyž je mastnej.
|
„Vrták" Hol. V. 271 přináší týž tanec naprosto zmateně zapsaný, melodicky i architektonicky. Zapisovatel složil tu к sobě jen řadu úryvků, beze všeho hudebního smyslu. Kdybychom chtěli rekonstruovati aspoň, formu, musili bychom úryvky seřaditi podle textu, jim podepsaného, takto:
Jez, Honzo, kucmoch, máš pernikem posypanej,
jez, Honzo, kucmoch, dyť je dobrej.
Máš pernikem posypanej a syrubcm namazanej;
jez, Honzo, kucmoch, dyf je dobrej.
|
Ale melodie jest zcela konfusní, nehledíc ani k tomu, že dvojdobé takty jsou dvojnásob rychle zapsány. Jaký je to variant tance předešlého, nelze vůbec stanovití: první dva takty jsou v С dur, další dvojdobé rozhodně v G dur, a konec by mohl býti v D dur.
Druhý motiv „kucmouchu" jest v tanci Chr. 468 nah. („Kanafas"). Tanec je dvojdílný a má v prvním díle zase jediný typ „kucmouchu", po němž následují zase čtyři takty sousedské. Druhý díl vyhlíží jako „zakončení sousedskou"; ale členění melodie žádá, aby z desíti taktů obkročákových (celý tanec je psán v notách polovičního trvání) poslední dva byly přičleněny к závěrečným dvěma taktům sousedským v typ „Jidáše". Je to tedy „zakončení Jidášem", forma, s níž jsme se již setkali v oddílu 5 с) a 8 b) Rytmické schéma jest
Tento tanec jest instrumentální.
12. „Kucmoch" obkročákový.
Mezi tanci s proměnlivým taktem vyskytují se dva zcela různé druhy, označované týmž názvem „kucmoch" (kucmouch). Liší se již začátkem. Kdežto jeden začíná sousedskou — a o tom jsme jednali v předešlém oddílu, poněvadž obsahuje typ „kucmouchu" — začíná druhý obkročákem. Nazvu tedy celou skupinu, do níž patří, heslem „kucmoch obkročákový". Tyto tance neobsahují žádného nového typu rytmického; mají jen společnou stavbu a příbuzné motivy. Jsou význačný tím, že se v nich střídají ve velkých úryvcích takty dvojdobé a trojdobé.
a) Hlavní skupina střídá tyto úryvky tak, že počíná úryvky většími a čím dál je zmenšuje. Po osmi taktech obkročákových následují čtyři takty sousedské, pak čtyři takty obkročáku a ná konec dva takty sousedské. Tyto poslední dva úryvky dohromady lze považovati za typ „vejra".
Rytmické schéma jest nejlépe psáti jako trojdílné, při čemž čtyři takty sousedské tvoří „vložku"; typ vejra bývá někdy opakován.
|
