str. 8
Všechna tato slovanská radla nebo háky jsou přežitky starých primitivních typů více méně modernisované a nikoliv teprve pozdější degenerace vyspělých pluhů, jak se domníval Ed. Hahn.43) Všechna ukazují jeden společný základní typ sestávající z kmene s ostrým koncem ku předu zahnutým nebo s hrotem (ralníkem) ku předu šikmo do kmene připevněným, obé bez předcházejícího, zemi rozkrajujícího nože (krojidla) a bez lopatovité, asymetrické a vodorovně položené nebo na

Obr. 2. Slovanská radla s plazem
@SEZ@
1. hák meklenburský (Braungart)
2. český nákolesník staršího rázu (Braungart)
3. moravské radlo (Bartoš)
4. oralo z již. Štýrska (Rhamm)
5. ralica ze Slavonie (Braungart)
6. středočeské radlo (Peisker)
7. černohorské ralo z Crmnice
8. z Drobňaků
9. z Četinjského pole (Rovinskij)
10. ralo z Brestovice u Plovdiva
12. ralica od Sofie (Jireček)
13. a 14. rala maloruská (Braungart).
@
stranu nakloněné radlice, která by plásty země ze spodu odkrajovala a je obracela. Kolečka napřed nebo tvar rukojeti je už věcí druhotnou a podružnou a také existence plazu ve spodu není pro radlo nic rozhodujícího. Tento základní typ radla byl znám a rozšířen v pravěku i po jiných končinách Evropy a není proto výhradně slovanský. Byl patrně i u jiných Indoevropanů základním tvarem oradla. Primitivní hák se zastrčeným rýlem vidíme v prehistorii Dánska a Švédska na známém dřevěném nástroji nalezeném v jutském Döstrupu44) a na skalní kresbě
43) Hahn Zs. f. Ethn. 1909, 975.
44) Braungart Urh. obr. 50, Müller Chamie 20, Behlen 148.
|