str. 119
datovati, pokud to je vůbec možno. Jinou tendenci lze postřehnout jen v jednom tekstu, je to rukopis Vejtahu v musejní knihovně, Zíbrtem otištěný, kde čteme tyto zajímavé verše:
K tomu povodeň strašlivá
přijde veliká, škodlivá,
že na rynku staroměstském,
v Praze při kostele tejnském,
kalicha pozlaceného
na štítu vyzdviženého
voda má dosahovati ....
Já vám to chci pověděti,
o té vodě vysvětliti,
že jest již ta voda byla,
ka ichu pá::e dosáhla,
když jej pro závist sundali ....
že nechti posvěcovati
lidem aneb podávati ....
|
Rovněž prý
. . . voda u svatého
tam Štěpána velikého
na třetí stupeň vystoupí.
Ta voda již jest tam byla,
na ten stupeň vystoupila ...
když tam křesťany zjímali,
do žalářů je vsázeli ...
|
Zde tedy rozeznati jest proroctví, které by pocházelo ještě z doby, kdy byl na Týně kalich, a výklad z doby pozdější (kalich sňat dvakrát, za Rudolfa II., kdy musel býti zase na místo vrácen, a podruhé po bitvě bělohorské) je to nejstarší, vlastně jediné staré svědectví pro dobu proroctví, které se však netýká přímo rytířů blanických. Jisto jest tolik, že ty verše pocházejí od tajného kacíře a od téhož je vylíčení radostného konce:
102. když od kněze pobožného
bohem jim zachovaného
tělo a krev Krista pána
bude věrným podávána.
|
(Tisky mají: Krista pána pravé tělo . . .)
Méně bezpečné jest
Starší pobožní s mladšími
pod obojí pozůstalými
|
neboť čtení tisků po bojích dá lepší verš a lepší smysl.
Z toho starého znění a snad i ze slov Balbínových mohli bychom si troufat poznávat původní tendenci proroctví a tím i pověsti, a pochopili bychom, že lid zamlčoval, až na to zapomněl, kdo jsou ti boží bojovníci, kteří v Blaníku čekají na heslo к poslednímu boji.
Tato představa ovšem se nijak nehodí к obrazu, kterého nabýváme z knižní tradice podání, jež pověst, známou z proroctví, spojuje s různými historickými jmény a s vypravováním o Zdeňku Zásmuckém. Zde naopak převládá tradice protihusitská, protireformační, která se jeví už v anonymním románě,19) z něhož celé podání vyvěrá.
19) Zdenko v. Zasmuk und seine Gefährten oder die im Berge Blaniek eingeschlossenen Ritter. Eine Hauptsage der böhmischen Vorzeit. Prag und Leipzig 1798.
|