Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 274

Italie) knihu „La vita in Friuli. Usi, costumi, credenze, pregiudizi e su-perstizioni popolari" (Udine, str. 716). Tento vlašský autor pojednáva, téměř v každé hlavě o slovinských pověrách, zvycích atd., když se liší od furlanských 12) Prof. Mussoni, rodem z benátského Slovinska, vydal r. 1893 knihu „La vita degli Slaveni", kterou oznámil u nás prof. Koštial r. 1911 (v „Ljublj. Zvoně") a kdež je zvláště zpracována mytologie Slovinců. — O Istrii jest více poznámek, povídek atd. ve „Zborníku" Jihoslovanské Akademie v Záhřebe.

Pozornosti by zasluhovala východní část slovinského Štýrska a uherské oblasti slovinské, ale z politických příčin i z nedostatku slovinské organisace jsou tyto krajiny národopisně zanedbány. Několik menších a méně důležitých věcí máme přece i z těchto krajin. Východo-štyrské Slovince dělí od uherských řeka Mura; obyvatelé roviny podél té řeky na štýrské straně zovou se „Murski Poljanci" ; dialekt a obyčeje těchto Slovinců chtěl popsati farář Peter Skuhala v knize „Povesti, črtice in nekatere pesmi v murskopoljskem narečju" (1910), avšak chyběj mu kritika. Monograficky důležitější je článek dr. Lj. Pivka v „Časopise" 1913: „Pustna kobila (rusa, šarga, gambela, košuta itd.)". Spisovatel srovnává obyčej masopustní kobyly, jejž zná z Murského a Ptujského pole a jenž je známý po všem Slovinsku, s českou „klibnou", „kobylou" (Srv. „Český lid" II. 350). Slovo „gambela" značí vlastně „Kamei", a „rusu" autor odvozuje z německého „Roß". Charakteristické jest, že lidé, kteří vodí masopustní kobylu, na Ptujském poli obyčejně mluví sousedním „zagorsko"-chorvatským dialektem. — Nej důležitější publikací o uherských Slovincích je „Narodno blago vogrskij Slovencov", jež napsal ve vesnici Bratoncích S t e v a n Kühar a „spolu s jazyko-zpytnými poznámkami profesora Streklje uveřejnil v „Časopise" 1910, 1911 a 1914. Publikace je psána s dosti značnou akribií dialektem a podáva legendy, povídky, pověry, anekdoty a žerty.13)

Z Korutan máme v „Časopise" 1908, 1912, 1913 několik článků prof. Dr. Fr. Kotnika (srovn. nahoře); v roč. 1912 popisuje svatební obyčeje ve Slovinském Plajbergu a r. 1913 о vochlování lnu v temže místě. Německou rozpravu Karla Rhamma („Carinthia" 1909): „Talken und Geislitz" (r. tolokno, kyselj), kterýchžto slov užívají nyní korutanští Němci v krajinách někdy slovinských, oznamuje dr. Koštial ve „Vedě" V.

Krajiny se týče studie dr. Jos. Mantuani (Carniola, 1915): „Ostanek prazgodovinske tkalske tehnike na Kranjskem". Před 40 lety známo bylo tkaní stužek rukou všude v Krajině, nyní zachovaly se poslední stopy v Bílé Krajině a „na Goreňsku" (část Krajiny podél Korutan) 14).


12) O této knize referuje prof. Ivan Koštial v „Ljubljanském Zvonu" 1912. Slovinská vědecká literatura tak málo sleduje vlašskou, že musil Koštial referovati o jednotlivých knihách teprve po 20 letech.
13) Vice geograficko-geologického rázu (ač obsahuje přece i národopis) jest studie prof. Ivana Koprivnika „Pohorje" (pohoří ve Štýrsku od Mariboru proti Korutánsku) v „Planinském Věstníku" 1913, 1914. (Zaměstnání lidu v lesích, plavení dříví po řece Dravě atd.)
14) Týž spisovatel napsal v „Carniole" 1914 rozpravu o „votivní ruce" z římských časů nalezené nedávno v Krajině.

Předchozí   Následující