oddílu našeho pojednání — srv. popisy snesené od Artura Grafa (op. с. I., 196 sl.). — Zdá se, že motiv tento později byl zanesen do této pověsti asi z východních pověstí, jak mínil Comparetti (Virgil im Mittelalter, 256) a zatlačil původní její popis. Původcem pak kouzelného zrcadla jmenován VergiI, jen v anglickém veršovaném zpracování „sedmi mudrců" jmenována jiná, v středověkých pověstech známá a proslulá svým kouzelnickým uměním osobnost, Merlin*) (Art. Graf, op. c. 206)!

O takovém Jcouzelnéni zrcadle zmínil se středověký německý kazatel Berthold z Rezna, ale poněkud jinak a odchylně; připomněl jen zrcadlo, ve kterém se vidí všecko radostné na světě, kdokoliv smuten pohlédne do něho, zapomene hned všecek smutek (Schönbach, Studien zur altdeutschen Predigt, IL, str. 99, Sitzb. Víd. ak. sv. 142).**)

V staroruském písemnictví přeměněna stará pověst o byzantském císaři Michaelovi, do sborníka zvaného „Pčela" zařazena stručná zpráva „Řecký císař Michail s muzikantem Vasilijem ztratili v opilosti zrcadlo a toto zrcadlo usvědčovalo vinné lidi beze soudu (Буслаевъ, Истор. Очерки, L, 568).

V „Dějích římských" vypravuje se ještě o jiném podobném díle Vergiliové, a to v kap. 36. stčes. překladu (str. 35 = Oesterley, kap. 57.): cis. Titus vyzval mistra, „aby podle múdrosti své složil i učinil některaké uměnie, jímž by mohl věděti ty, jenž proti tomu zákonu ... zavinie" ... „A ihned svými čáry některaký slúp neb sochu prostřed města postavil, kterýžto slúp všecky tajné hriechy toho dne dopuštěné ciesařovi pra-vieše". Jistý kovář pohrozil sloupu, že mu hlavu kladivem zmoždí. Poslové pak císařští zvěděli od něho, kdo zákona nedrží a ještě mu hrozí. Vypravována pak jiná věc a o zboření sloupu vůbec není řeči.

O takovém sloupě svítícím, sestrojeném od nejmenovaného „maga" na Rhodu, vypravuje se v „Pohnutelných příhodách Erastových", zpracovaných v XVI. století podle „sedmi mudrců", a ještě Wolfram von Eschenbach ozdobil Schaste Marveil = Chasteau-Merveille podobným sloupem vyzrazujícím všecky příhody v okolních zemích (D'Ancona, op. c. str. 33., Arturo Graf, op. c. 208 sl.).

Vergiliovi připisována ještě jiná podobná díla zvěstující pravdu. Tak vypravují Mirabilia urbis Romae o kostele zvaném dosud Bocca della Veritá „in porticu ejusdem est magna rota lapidea ad molae formám, cui foramina quinque adsunt, quasi oris, narium et oculorum, et vocant bocca della veritá; totam ecclesiam eo nomine vulgus appellat, rati esse os fundens oracula". V„německé literatuře, ještě u Joh. Pauli vypravuje se, že Vergil udělal v Římě kamennou sochu, přísahající klade do její tlamy ruku, a přísahal-li křivě, ukousnuta ruka. A ještě o jiných jeho dílech, majících týž účel, vypravováno v středověku (Massmann, III., 448; Georg Stud, op. 1. c. 313).