V pověsti zapsané od Jos. Kubína v Miletíně, dosud nevytištěné, spatřena žena škodící dobytku v zrcadélku, které nastavoval kouzelník za stálého mumlání zaříkadel. Podobně také v Slezsku ukázal kouzelník sedlákovi v zrcadle ženu, která očarovala jeho dobytek (Mitteil. Schles. VK, VII., seš. 13, str. 107). Starý'vesnický doktor hornobavorský viděl v takovém zrcadle, kde se nalézá nemocné dobytče a kdo mu ublížil; viděl, kterak služka na cestě к doktorovi se zdržela u milence (Reiser, Allgäu, 221, č. 244). Také milence možno viděti v takovém zrcadle o půlnoci novoroční nebo v noci sv. Tomáše (Wuttke,3 245, § 354; Bartsch, II, 240). Zde zdá se nastoupilo rovněž později zrcadlo místo prvotní hladiny vodní, v té lze častěji za různých čar spatřovati tvář milencovu (srv. Zs. f. österr. VKunde, VI, 247; Sébillot, Folklore de France, II, 252, 376).

Jinak možno nabyti zrcadla к milostným kouzlům, když nad ním kněz nevědomky čte mši; dívka pak stále vidí obraz milencův vedle svého, jak se věří místy ve Francii (Revue des trad. pop. XIV, 260). Takové zrcadlo, „benátské" zrcadlo, měly bytosti horských německých pověstí „Venediger", středověcí horníci italští a jich polomytičtí nástupci v německých podáních, jimi odkrývaly se zlatonosné rudy, dokonce prý v samých Benátkách (Alpenburg, Mythen. Sagen Tirols, 274, Reiser, Allgäu, 151 č. 154; 266 Č. 318; 433 Č. 530; Kuhn, Norddeutsche SM, 198 č. 3). Z toho soudil R. Wünsch, že tato zrcadla* také pocházejí z Italie (Hess. Blätter f. VKunde, III, 157.).

Tato báj jest zvláště propracována v povídce z Harcu (Ey, 43), ve které horník se dostal s cizincem až do Benátek, a tu mu v jednom zrcadle ukázali, jak se ženil, v jiném, jak žena a děti doma pláčí, domnívajíce se, že zemřel, a v třetím, jak s rodinou žije ve velkém blahobytu a potom lakotou sveden sklesne do chudoby. Takové zrcadlo, t. ř. „Erdspiegel", měla žena meklenburské pověsti (Bartsch, I, 268) a viděla jím poklady v zemi skryté; jiná žena v severních Cechách roku 1894 ještě využila svého zrcadla k tomu, aby byly dva domy zakoupeny a zbourány, aby na jich místě byl vystavěn kostel poutní (Zs. f. österr. VKunde, XIII, 133). V takovém „Sichtspiegel" spatřováni zlodějové (Kühnau, III, 204, č. 1576), též podloudníci (ib. 205, č. 1577), také čarodějnice; viděn muž, kterak se oběsil (ib. 220, 221, č. 1585). Srv. Drechsler, Sitte, Brauch, Ii, 236.

V dolnosaské pověsti (Schambach-Müller, 172, č. 192) viděl včelař v zrcadle, že mu vlastní bratr ukradl nejlepší úl a smluvil ještě s „mudrcem", majitelem toho zrcadla, jak má býti za to potrestán. Ještě v nedávné době hledali se zlodějové pomocí takového zrcadla (Hellwig, Verbrechen u. Aberglaube, 94 sl.) v Badensku a v Slezsku, jinde, v Koburku, ještě r. 1905 byl v takovém zrcadle spatřen obraz domnělé čarodějnice (ib. str. 11). Podobně v Anglii, v Cornwallis ukazována tvář čarodějničina aneb zlodějova v zrcadle (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII, 335).

Jest ještě místní pověst ze Zhořelce z r. 1564 o čarodějnici, která svým zrcadlem opatřila pánovi ukradené lžíce (Kühnau, III, 258, č. 1619). Na sklonku XVII. století zaznamenáno ve Francii, jak možno odkryti zloděje: na křišťálové sklenici udělá se kříž, dá se pak sklenice do rukou desítiletého čistého dítěte zrozeného z řádného manželství atd.