str. 359
u Velkorusů, Jaroslav, gub. (Этнограф. Обозр, XXXIX, 76), novgorod. gub. (Жив. Стар, XIV, 8), na Kavkaze (Сборн. Кавказ, XXXVII, odd. 2, str. 26), u Mingrelců (ib. XXXII, odd. 3, str. 133): ukáže-li se dívce vidění podobné rakvi, věstí to smrt jejího ženicha, ale bude-li vidění podobno člověku, věstí, že se brzy provdá za svého ženicha; tak hádá dívka za nového měsíce; a dále ještě vv Kutaise a Kulaši (ib. XVIII, odd. 3, str. 298). Tuto pak scénu vylíčili Zukovskij v básni „Světlana" a potom Puškin v Eugenu Oněginu (kap. 5., sloka 9. sl.) se zjevnou narážkou na „Světlanu": Tatjana za mrazivé noci vyběhla na široký dvůr a nastavila zrcadlo měsíci... Jinakou zase scénu líčí básník Fet (Ii, 47), tu čarovala dívka, že při svíčkách nastavěla zrcadlo do zrcadla.
Také v Bosně hádají místy takto dívky v temné noci, když kohout nekokrhá (Glasnik zem. muz. bos.-herceg, XIX, 41). U Rumunů bukovinských čarují takto dívky v předvečer sv. Ondřeje: o půlnoci zapálí se svíčky a postaví se před zrcadlo, dívka pak svlečena češe se„ před zrcadlem, až se v něm zjeví ženich (Globus, XCII, 286)- V Řecku v Kefalonii dívka vstoupí o půlnoci 24, 29. anebo 30. června s hlavou ovázanou ubrusem v tmavém pokoji před zrcadlo a spatří v něm obraz ženichův (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII, 331).
Takto a podobně čarují též západoevropské dívky; na př. na Rivieře umístí si zrcadlo pod polštář, a když se pak do něho podívá, spatří v něm hned svého manžela (Revue des trad. pop, IX, 115). V jiném čarování tamže zaznamenaném asi vypadlo zrcadlo, jinak jest dívka téměř zcela stejně připravena ke kouzelnému úkonu: v devět(!) hodin večer sedne si ke stolu s větvičkou myrtovou po každé straně a tři svíčky majíc před sebou, hned spatří buď manžela anebo rakev.
Ve Francii — Loire inférieur (Revue des trad. pop, VIII, 542) dívka dříve než ulehne, postaví večer na 2. února před zrcadlem a zapálí dvě svíce, o půlnoci opustí postel a jde se dívat do zrcadla a spatří v něm obraz svého nastávajícího.
Také v Německu snaží se dívka podobně, v noci však sylvestrovské a též jindy, přičarovati svíčkami ženicha nebo spatřovati jeho podobu (Hess. Bl. f. VK, VI, 14).
Pokaženo jest toto pověrečné hádání na Poděbradsku: dívka dává si o vánocích zrcadlo pod hlavu, aby se jí ve spaní zjevil souzený hoch-budoucí muž (Cečetka, Od kolébky do hrobu, 147).
Toto čarování koná se též na „mladý pátek" t. j. v témdni nového měsíce, tu se koupí v Slavonii zrcadlo a zakopá se navečer v tento pátek na hřbitově do neznámého hrobu; na „mladou" pak neděli t. j. první neděli po novém měsíci před východem slunce jde dívka pro zrcadlo, dívá se do zrcadla, než je dá hochovi, kterého má ráda, ať se první do něho podívá. Tak si získá jeho lásku (Zborník jslav, VII, 190). Jinde v Bosně dívka chce opět v tuto dobu seznati mladíka, za kterého se provdá, vezme v „mladý" pátek zrcadlo, obrátí je proti měsíci a dívá se do zrcadla, až se jí usouzený objeví (Glasnik zem. muz. bos.-herceg, XIX, 41).
V Korjenici v horní vojenské hranici vezme dívka na „mladou neděli" t. j. první neděli po novém měsíci nové zrcadlo a hledí, aby se