obsah a napíše jiný, v němž boháč sděluje, že posel je synem mocného knížete, s kterým se setkal a od něhož dostal mnoho peněz, aby jeho synovi zasnoubil svou dceru. Nařizuje ženě aby mu dala dceru a správu jmění. Taläsôn list odevzdá ženě, jež vyplní rozkaz. Boháč se po měsíci vrátí, dozví se, co se stalo; vstupuje na koně, ale spadne na svůj meč a zemře. Jeho žena leknutím spadne se střechy a zabije se. Taläsôn ctí sv Michala a Gabriela, rozdává almužny. Na konci jmenuje se autor povídky, Jan z Aethiopie, a vyzývá к úctě sv. Michala.

Týž berlínský rukopis má jiný variant legendy, v němž nalezenec se nazývá Taläfínôs. Tatáž povídka je obsažena v rukopise petrohradském (Cod. orient. 616) a byla asi též v ztraceném dnes rukopisu Quaritchově, o němž podává zprávu Kuhn v Byzant. Zft. IV. s. 243 pozn. (Schick 391 a 398.)

Chudá vdova přijde s ročním děckem na prefektovo pole sbírat klasy. Večer prefekt chce na ní část klasů, žena prosí, aby jí nechal vše, poněvadž chce slavit svátek sv. Michala. Prefekt řlcá však, kdyby byla chudá, že by neslavila svátek a vezme si svůj díl. Zena sbírá druhý den opět klasy, dítě nechá pod ochranou prefektovou. Sv. Michal a Gabriel přijdou к němu a sdělí s ním, že hoch bude po něm dědit, za to, že on utiskoval jeho matku. Prefekt vyžádá si-pak na matce hocha a hodí jej ve skříni do řeky. Rybář však hocha vyloví a vychová. Prefekt přijde po letech do země rybářovy, slyší čtrnáctiletého hocha volat jménem Taläfínôs, vyptá se na jeho původ, pozná skříň, v které jej hodil do moře. Koupí hocha, pošle jej к své ženě s dvěma průvodci a dá mu list, jenž má být čten ve shromáždění. V listu je rozkaz, aby doručiteli listu byla sťata hlava. Před průvodci však hocha na oko na rozloučenou políbí. Cestou potká hoch sv. Michala, jenž jej donutí, aby mu list ukázal a třikrát na list dýchne. Taläfínôs donese list prefektově ženě. V listu však prefekt podává zprávu, že se vzdal světa; jeho syn Taläfínôs má si vzít jeho dceru a zdědit jeho moc a jmění. Průvodci potvrdí, že prefekt hocha na rozloučenou políbil a jmění své rozdával. Rozkaz se splní, Taläfínôs koná dobré skutky. Michael se mu zjeví, vyloží mu, co se stalo, rozkáže, aby na onom poli postavil kostel sv. Michala. Prefekt po svém návratu se má stát dozorcem kostela a vykládat lidem svůj příběh.

Etiópsky text v rukopise pařížské národní knihovny (MS. Ethio-pien 128 fol. 119) a v rukopise knihovny Oxfordské (MS. Bruce 85 fol. 9) (Schick 402 а 410). Nalezenec sluje v něm Bährän.

Jeden muž uctívá svátky archanděla Michala, jeho bohatý, zlý soused se mu vysmívá. Muž uloží, umíraje, své těhotné ženě, aby neopomínala svátky ony světit. Zena, rodíc, vzývá Michala, její dům zazáří, ona porodí syna. Michael к ní sestoupí a oznámí, že novorozenec bude dědicem zlého boháče. Boháč se dívá z okna a slyší vše, zamýšlí hocha zahubit. Vdova po deseti letech schudne, boháč jí hocha odkoupí, zavře jej do dřevěné skříně a hodí skříň, i klíč к ní, do moře. Skříň připluje do městského přístavu, najde ji ovčák, ale nemůže ji