V městě uschlého stromu strom na radu Plavčíkovu zazelená, slzy lidí oschnou, Plavčík dostane dary a bohatství. V městě bezvodém totéž, dostane к darům i čtyřspřežní kočár. Král mu přijde naproti, dá mu dceru, slzy všem oschnou, Plavčík se postará o mlynáře i otce.

K. J. Erben: Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda. (Máj. Praha III. 1860 (187.) Erben „praví (197), že zná pohádku, jím vypravovanou, v pěti variantech z Cech, mimo texty před ním tištěné. Z těch variant složil svůj text, stylem zcela umělým.

Král zabloudí na lovu do uhlířovy chalupy, uhlířka se čeká do kouta, uhlíř uloží krále na seno. Král vidí v půlnoci skulinou do světnice, kde 3 bílé babičky se svícemi stojí u novorozeněte. První mu dává, aby přišel do nebezpečí', druhá, aby z nich vyvázl a dlouho žil, třetí, aby si vzal dceru toho krále na půdě, která se právě narodila. Jsou to Sudičky.

Zena do rána zemře, král si dítě vyžádá; vrátí se domů, doví se, že má dceru. Pošle к uhlíři sluhu s penězi, káže dítě vzít a utopit. Sluha je hodí v košíku s lávky do řeky.

Dítě vyloví bezdětný rybář, vychová je se ženou, říkají mu Plaváček. Po dvaceti letech král zajede к rybáři napít se vody, doví se hochův osud. Vyžádá si, aby Plaváček donesl královně list, píše v něm, aby mladíka, jeho nepřítele, dala probodnout, psaní zapečetí prstenem.

Plaváček zabloudí v lese, potká babičku, která říká, že jest jeho kmotra, dovede ho na noc do chalupy a tajně mu psaní vymění za jiné, v němž je rozkaz, aby byl posel oddán s princeznou. Stane se, král po návratu zuří, ale žena mu ukáže list, který má úplně pravý vzhled. Doví se od Plaváčka, že přenocoval u své kmotry, a pochopí. Pošle však Plaváčka, aby za věno přinesl tři zlaté vlasy Děda-Vševěda.

Plaváček přijde к černému moři, přívozník, jenž už 20 let převáží, slíbí ho na lodi převézt, zeptá-li se Děda-Vševěda, kdy bude jeho roboty konec.

Přijde к smutnému městu; když řekne, kam jde, dovede ho stařec ke králi: uschla jim p"ed dvaceti lety jabloň s mladicími jablky, jež uzdravovala nemocné. Má se zeptat Děda o radu.

V druhém polozbořeném městě plačící syn pochovává otce, dovede poutníka ke králi: studna živé vody, uzdravující nemoci a křísící mrtvé, vyschla před 20 lety. Má se ptát o radu.

Za lesem na louce najde Plaváček zlatý zámek Děda Vševěda, vítá ho jeho kmotra, matka Děda-Vševěda, jasného slunce, jež je ráno pachole, v poledne muž, večer děd. Večer je hladový, mohl by Plaváčka sníst. Proto ho babička schová pod káď.

Dědeček se zlatou hlavou přilétne s větrem západním oknem, čuchá člověčinu. Babička zapírá, oslovuje jej „Hvězdo denní", praví, že se ve světě člověčiny načichal. Stařec povečeří, pak dříme hlavou na klíně babičky, babička mu vytrhne zlatý vlas; praví, že dřímala, snila o vyschlé studni: doví se, že třeba zabít žábu, sedící na pramenu. Při druhém vlasu prý snila o uschlé jabloni: třeb i zabít hada u kořenu a přesadit. Při třetím vlasu syn už je mrzut, matka prý snila o převozníkovi: má dát jinému veslo do ruky a vyskočit na břeh. Stařec dodává, že ráno