str. 69
Na podzim 1918 otevřeno bylo v Praze (ve Vršovicích) nové museum ■odborné: Waldesovo museum knoflíků, které vzniklo (a je dosud soukromým majetkem) při továrně Jindřicha Waldesa. Podnětem к němu byl široký, kulturní zájem zakladatelův, který ho vedl od technického a obchodního interesu o vlastní podnik ke kulturně historické pozornosti vůči výrobkům jím zhotovovaným a založivším jeho vynikající hospodářskou posici. Zájem ten sám, i když se к museu poj! trochu motivů obchodně reklamních, je pro moderního průmyslníka svědectvím velmi dobrým. To tím více, když se neomezil na obvyklou marotu soukromého sběratelství, nýbrž vedl od pouhé sbírky, jakých konečně máme nejrůznějšího až exotického obsahu a nejrůznější ceny v Praze dost a dost, к museu, t. j. ke sbírce památek soustavně uspořádané a odborně spravované. A tu je další zásluha p. Waldesova. Dovedl nejen sbírku opatřit — a ťo často bývá jediná, snadná zásluha soukromých sběratelů, mají-li k tomu peníze, — nýbrž dovedl ji i podrobit odborné správě, při čemž měl jistě šťastnou ruku. Nalezl v p. Ješkovi Hofmanovi nejen způsobilého, kvalifikovaného správce sbírek, nýbrž i ducha minuciósního a přece potřebného širokého rozhledu, jakého vyžaduje právě sám předmět sbírek. Konečně je kladem soukromé dosud sbírky Waldesovy, že ji majitel odevzdal veřejnému užívání. Snad časem postará se, aby jeho museum se stalo ústavem veřejným vůbec, t. j. aby nejen sloužilo veřejnosti, nýbrž aby pro veřejnost bylo zabezpečeno i právně. Nepříznivě v oro-anisaci musea působila dříve jeho úzkostlivá dvojjazyčnost, která dbala, aby vedle musejní publikace české přišla (a často i před ní, tedy vlastně jako originál) publikace německá, aby vedle českého úředníka byl v musejní správě úředník německý atd. Jsou to věci, o nichž při soukromém museu rozhodovat náleží ovšem jedině soukromému majiteli, které však i při všem jinak osvědčovaném češství pě. Waldesovu působily nepříznivě a udržovaly jakousi zdrženlivost české veřejnosti к dobrému jeho podniku. Snad leccos z toho podmiňovala doba a tedy i leccos změna doby odstraní, pokud již dříve nepodařilo se zjednati nápravu musejnímu řediteli J. Hofmanovi. Co do věcného uspořádání (podle Zpráv Waldesova musea 1918, seš. 1—2) při instalaci „hlavni zásadou bylo zachovávati historickou posloupnost a stálou souvislost šatní spony co detailu krojového s celým krojem. Proto při instalaci hledělo se vesměs k tomu, aby původní objekty byly provázeny vyobrazeními celých krojů a šatů". Sbírky jsou vystaveny zatím v pěti síních. Ve vstupní síni je cyklus kreseb к dějinám šatních spon ve spojení s krojem, jakož i schematické znázorněni typů šatních spinadel. V síni druhé je praehistorická sbírka, v síni další jsou sbírky XVI. až XVIII, století, v síni čtvrté jsou sbírky století XIX. a moderní a v poslední síni jsou sbírky lidové a národopisné. Při museu je odborná knihovna, archiv fotografický (i vlastní pracovna) a archiv výpisů z odborné literatury a bibliografie. Ve „Zprávách" je za nové redakce (Hofmanovy) věnována větší pozornost věcem českým i slovanským. Má tu zjm. prof. arch. Jan Koula studii „O spinadlech na lidovém kroji československém" a prof. E. Domluvil zprávu „Knoflíky a spony moravských Valachů". I závěrečné číslo loňského ročníku zachovává zvýšenou pozornost českým věcem, jimž věnovány stati: J. Schránila „Typy pravěkých a ranně středověkých knoflíků v Čechách" a B. Jelínkův „Nález z mohyly u Lochovic"; mimo to i mezi spolupracovníky nyní většinou jsou čeští odborníci. -z
@----------------
Musejní spolek kr. města Rakovníka vydal sedmý svazek svého „Věstníku" (1917) s jubilejní vzpomínkou K. Spálové к padesátiletí prof. Jana Soukupa, s obšírným článkem J. Rennera „Naše staré rybnikářství a rybářství", K. Spálové „K půlstoletému výročí záchrany rakovnického archivu a památce zapadlého rakovnického kronikáře Fr. Hovorky" a A. Uldrycha „Milostínský kronikář o době 1828 až 1868". Ostatní činnost musejní — mimo publikační — byla valně omezena a určována nepříznivou dobou. Mimo rozmnožení musejních sbírek a knihovny (135 památek a knih) provedeny fotografie a odlitky rekvirovaných zvonů a doplňováno válečné oddělení musea. Členy mělo museum 103. Ani v roce dalším (1918) nemohla se musejní činnost valně rozvinout. Probádána pouze hliniště význačných cihelen na Rakovnicku, některé štěrkovny a rašeliniště u Olešné, aby se mohl dokončiti geologický popis kraje. Mimo to byl připraven pro r. 1919 cyklus domovědných přednášek. Se zprávou za r. 1918 byl vydán osmý svazek „Vestníka" s obsahem: V. Kočka, „Castellum vetus a „Castellum novum", J. Renner, „Hvozd" a se Soukupovým nekrologem T. Kratochvíla. Členů bylo 110. -z
@----------------
|
|
