úhly, záhyby („Geheimratswinkel"). Pleš pykniků jest jako broušená, lesklosti kulečníkové koule, ostře ohraničená. Vousy, axillární a genitálni vlasy bývají silně vyvinuté, obočí jsou střední tloušťky. U schizofrenů vlasová čára sahá často daleko do obličeje, excessivním vývinem primér-ního ovlasení bývá záhyb skráňový vyhlazený a tenký most kůže spánkové lehce ochmýřený spojuje kštici s obočím srostlým v souvislý prstenec vlasový lemující úzké čelo. U asthenických schizofrenů popisuje Kretschmer kštici kožišatou (Pelzmützenhaar), daleko do obličeje a šíje sahající. Typ pleše je u schizofrenů zcela jiný než u pykniků, pleš bývá neurčitě ohraničena, půda její jakoby myší rozežraná je matná, s řasami přetínající pleš jako „řezy nožem napříč". Pozorujeme lanugové pruhy podél páteře, na prsou a na zevní straně paží. Obočí bývají hustá, srostlá. Vlákno vlasové jest silnější než u pykniků, u některých asthenických, hypoplastických schizofrenů zase kožešinově hladké. Pri-mérní ovlasení jest tedy u schizofrenů extensivně i intensivně zvětšené, zato terminálni ovlasení snížené. Pravý opak od pykniků. Vous u schizofrenů bývá slabý, nestejnoměrně rozdělený, tělo málo ochlupeno. Jen u athletů nacházíme silnou terminálni vlasatost normálního rozpoložení. O biologickém významu barvy vlasové se od Kretschmera ničeho ne-dozvídáme. U schizofrenů popisuje tento autor zvláště malé ruce a nohy, tedy elektivní hypoplasii konců končetinových jako akromikrií.

Celkem můžeme říci, že u cirkulerních jsou specielní dystrofie tělesné stavby poukazující na hrubé endokrinní poruchy vzácné, jich pohlavní pud bývá jednoduchý, přirozený a živý. Již pyknický tělesný typ jich poukazuje na poruchy celkové výměny látky jevící se ve značné váze tělesné a tukové proměně látkové. Nejedná se u nich o poruchy, hormonové účinky krevních žlaz v užším slova smyslu, o vlastní žlázy endokrinní, jako spíše o ostatní faktory chemismu krevního velkých žlaz střevních, jater, pankreasu; proto u nich jest affinita k internistické morbiditě, к chorobám proměny látkové (otylost, diabetes) k arterio-sklerose a rheumatickým onemocněním.

U schizofrenů zase hlavně endokrinní žlázy včetně žlaz pohlavních jsou postiženy. Četné dysgenitální varianty stavby tělesné, abnormální sexualita, anomalie ovlasení, chlorosa, athletický tělesný typ se svou akromegaloidní hyperplasií kostry a svalstva a vznik všech těchto „juve-nilních demencí" v době puberty, to vše poukazuje na poruchy humo-rální vlastních endokrinních žlaz.

Nestačí však jen zkoumati duševně choré, neb duševní choroba jest jen pars pro toto, „episodický výsek", faenotypickou částí určitého konstitučniho typu, který se projevuje 1. stavbou a funkcí tělesnou, 2. stavbou duševní hlavně letorou, 3. tělesnou a psychickou morbiditou. Klassické tahy určitého konstitučniho typu často jasněji se rýsují u jiných členů rodokmenu než u duševně chorého samého. Ve velkém biologickém rámci jsou psychosy endogenní ojedinělé uzlové body bohatě rozvětvené sítě normálně-charakterologických konstitučních vztahů, jen pointovaná přišpičatění normálních typů náladových. Rodokmen, do něhož zanášíme jen psychosy, jest text s mezerami, kde většina slov schází a často právě ona, která jsou nezbytná pro jeho porozumění. „Když si navykneme," píše Kretschmer, „vedle psychosy studovati celou osob-