FILOSOF JÍZDNÝM KONĚM ŽENINÝM.*)

Simon Lomnický připomněl ve své Instrukcí mladému hospodáři v kapitolce o víře manželské anekdotu, silně rozšířenou v středověké literatuře o věhlasném starověkém filosofovi, vypravovanou v Orientě o moudrém ministrovi neb vezírovi. Šimon veršuje: „Nechť jest žena nejprostější a muž pak nejzchytralejší, přece ho ona ošidí, toho se všudy dost vidí, že i moudré zklamávají, a za nos je vodívají. An Arystoteles onen byl moudrý, a čte se o něm, že ho žena vošidila, vokročně na něm jezdila, udělala z něho koně."

Jest to jen hrubý náčrtek povídky velice populární, takže náš veršovec mohl se omeziti ná pouhé narážky. Bylať to povídka velice známá, šířila se zvláště vlivem kazatelen, když ji kněží rádi vyprávěli věřícím, ozdobujíce jí jako jinými povídkami svá mravokárna kázání podle obecného zvyku. Za ranního středověku sestavovány pro kazatele celé velké sbírky nejrozmanitějších povídek, a do jedné takové sbírky, ovšem hodně pozdní z XV. stol., zvané Promptuarium exemplorum, kterou sestavil bazilejský dominikán Johannes Herolt, byla zanesena tato povídka. Mimo jiný sborník, toho druhu, který doleji uvedeme, není dosud známa starší sbírka, která by obsahovala tuto povídku, a nemůžeme tvrditi, byla-li již dříve rozšiřována tímto způsobem. Herolt vypravuje prostince: Aristoteles radil Aleksandrovi, aby se nepřibližoval přespříliš své krásné ženě, neboť jinak by se jeho duch příliš odpoutával od péče pro veřejné blaho. Krasavice hleděla tedy sváděti mudrce, zjevujíc se mu s obnaženými nohami a uvolněnými vlasy. Konečně se jí to zdařilo, a když to viděla, slibovala mu, že mu bude po vůli, přijde-li do její komnaty, leza na nohou a rukou, aby ona mohla na něm jezditi jako na koni. Aristoteles byl svolný, a ona dala o tom