M. JAN HUS V BOHOSLUŽBĚ A ÚCTĚ CÍRKVE PODOBOJÍ А V PODÁNÍ PRVÉHO STOLETÍ PO SVÉ SMRTI.*)

Skon M. Jana, světce, jenž po svědectví kolegů byl muž pokorný, nevýslovný, zářné zrcadlo svatosti, takže se jim všem stal mistrem života, jakému nebylo rovného,1) a přece nyní před tváří celého světa popraven byl jako zločinec, otřásl hluboce duší celého národa. Pobouření nad zprávou o 6. červenci došlo výmluvného výrazu v krásném projevu šlechty české koruny do Kostnice, v dojemné té přísaze věrnosti památce a odkazu umučeného Mistra,2) úcta pak к drahému kazateli betlémskému v jeho prohlášení mučeníkem a v zasvěcení úmrtního jeho dne.

Poprvé slaven byl Husův svátek 1416, za čerstvého dojmu ze smrti M. Jeronýma, upáleného 30. května; nepřekvapí tedy, že se tak stalo tak mohutně a hlučně, že zprávy o tom letí v zápětí světem.3) Vždyť betlémský kazatel, jenž se tu ujal slova vedle Mistrova nástupce, M. Jakoubka,4) dal se vzrušením unésti tak, že se — ne ovšem bez pohoršení posluchačů — osmělil Husovu smrt srovnávati se smrtí Kristovou.5) Kostnický koncil, jehož obžalobou byl převratný svátek především, pokouší se brzy na to o jeho potlačení nátlakem na krále Václava prostřednictvím jeho bratra Zikmunda.6) Když pak sestavuje pracovní program pro legáta-inkvisitora, kterého do Cech 1418 vysílá, by obrátil kacířský národ, neopomíná vložiti mezi požadavky, o něž se má kardinál Jan Dominici zásadití, zákaz písní, složených na oslavu Husovu a Jeronýmovu7) a zpívaných na jejich společný svátek.

Byla to nejdříve pobouřená píseň, vzniklá hned nazítří Mistrovy smrti, O svoláni konstantské,8) a brzy- na to nejspíš i neméně oblíbená

*) Práce tato pokouší se o nové zpracování předmětu, jemuž 1886 Jos. TruhláO věnoval v Zasedacích zprávách král. Ses. spol. nauk (7—21) známou průkopnickou studii
O bohoslužebných písních к poctě Husově v XV. a XVI. věku složených. Obecné téměř přijetí Truhlářových výsledků v odborné literatuře, jakož i nové prameny, které přineslo bohaté badání posledního čtvrtstoletí o Husovi, pro naši otázku zejména veliké dílo Z. Nejedlého o husitské písni a bohoslužbě, třeba se žel zastavilo právě před obdobím pro nás nejzajímavějšim, a objev strahovského zpěvníčku o Husovi a Jeronýmovi pře-vorem C. Strakou, to vše jistě ospravedlňuje nový pokus o thema tak závažné, ne-li dokonce naléhavé. Hojnost nového materiálu dovolila mi, doufám, dojiti к závěrům správnějším, než bylo možno Truhlářovi, což ovšem nikterak neumenšilo mé tolikráte již osvědčené vděčnosti к velikému tomuto učenci. Je to v jeho ušlechtilém duchu, přeji-li si sám pouze to, by tento můj pokus byl ještě dřív antikvován než jeho prvý, nej-nesnadnější.
1) Projev university z 23. května 1416 v Husových Opp. I, 81; o něm srov.
i moji studii Do čtyř pražských artikulů ve Sborníku příspěvků к dějinám Prahy 1924.
2) O tiscích a významu dokumentu naposled v uv. studii p. 2 a d. 3) Zpráva v Kostnici píšícího publicisty u Palackého III, 1, 243 nebo žaloba olomoucké kapituly z prosince 1416 a Martin V. 1418 (uv. ve zmíněné studii p. 105).
4) O Jakoubkopě kázání nejspíše z 1416 moje Literární činnost Jakoubkova č. 56.
5) Štěpán z Dolan 1417 v Pezově Thesaurus anecdotorum IV, 521. 6) Palacký, Documenta M. J. Hus (1869) 648.
7) O tisku instrukcí moje práce (uv. v p. 1) p. 103.
8) Poslední otisk i rozbor v Nejedlého Počátcích hus. zpěvu (1907) 428, 498.