str. 123
Uryel.
Ba právěť, ne nadarmo můj děd spíval,
kdy ráno při stádě bdíval:
|
(Piseň.)
Přijď k nám, mesiáši milý,
prolom nebesa v tu chvíli,
vysvoboď otce naše,
zažeň ďábla satanáše!
|
Pastýři.
Přicházíme k tobě, králi,
neb nás anjelé volají,
abychom šli do Betléma,
tak že tam najdeme pána,
jenž slove Emanuele,
všeho světa spasitele.
Tobě se tehdy klaníme,
ovčičky obětujeme,
bys je od nás za vděk přijal
a po smrti nás k sobě vzal14)
do té tvé věčné radosti,
kdež máš sám ovec hojnosti.
|
Kuba.
Již se nelze než radovat
a pánu Bohu děkovat,
že v tak níském! ponížení
zjevil nám lidské spasení.
Tak my zas skon(ejme)15)
a cestou sobě spívejme.
Nuž ty, Machu, drž tejnora!
|
Mácha.
Zkazíme-li, začnem znova.
|
Píseň.
Všem věc divná, neslýchaná,
kterak pana ušlechtilé,
Boha porodivše, stavu nezrušivše
panou zůstala.
|
Tři králové spívají.
Ej, my tři slavní králové,
jsou(c) výborní mudrcové,
z dalekých krajin jedeme.
Od východu je příjezd10) náš,
o němž napsal Jeremiáš,
svědek toho Izaiáš.
Když k Jeruzalemu přijedem,
hned své poklady otevřem,
a co Kristu obetujem,
tut poznav své milé syny,
z boku pojdouc tvé c(t)né dcery,
veselit se budem s nimi.
|
Kašpar.
Ejhle, tovarystvo milé,
kterak my z dalekých krajin jedeme,
v nově narozeného krále hledáme.
Slýcháno v našich krajinách,
zaznamenáno (v) Izaiášových knihách,
že panna má poroditi,
krále všemu světu dáti;
a to při východu slunce
že by nyní mělo stát se.
Po (h)vězdě máme znamení;
kterak svítí jasně velmi,
naci měsíc a krásné slunce
jasnost svou vydávajíce
a nás z našich krajin vedouce,
tomu děťátku malému
bychme činili poklonu.
Jest mi to divné velice,
stratila se hvězda brzce.
|
Melichar.
Důvěřme se Bohu: v čase
navrátí se hvězda zase;
slýchal jsem z dětinství svýho,
že Bůh neopustí žádného.
Pročež sobě nestejskejme,
mysl svou Bohu o(d)dejme,
buďmež dobré mysle nyní,
milost boží budiž s námi!
Pane Barthazar, své zdání
učiňte bez prodlévání!
|
Baltazar.
Totoť jest pravé mé zdání:
ptali se bez prodlévání
ke dvoru Herodesa krále,
k němuž přijdem znenadále;
dvořané jeho, jakž nás spatřejí,
hned mu o nás zprávu dají;
dá nás před sebe pustiti
a v tom rady uděliti,
o tom králi vědomost má:
on nám (v) tom dobrou radu dá,
|
Kašpar.
Tehdy se budeme bráti,
jenž vidím jednoho státi,
k němuž já hned řeč učiním.
|
14) Bkp.: a po smrti k sobě přijal.
15) Bkp.: nejasně, spíše však: skončení, což nedává smyslu. 16) Bkp.: pří jest.
|
|
