str. 217
Pod pojmem „lidového umění výtvarného" vynoří se oné generaci, jež tento pojem vytvořila, v mysli zejména tři zjevy: lidová stavba srubová, jako representant architektury profánní, lidový dřevěný kostel, zastupující architekturu sakrální a lidový ornament jako produkt umělecko-průmyslový. O lidových kostelích je však již prokázáno, že po stránce architektonické nemají s lidovým uměním, tak pochopeným, jak se mu dosud rozumělo, nic společného a že jen ornamentální detail a několik řemeslných zkušeností čistě lidových svedlo národopisce k tomu, že je pokládali za vrchol lidové tvorby.*)

Obr. 8. Ktová pod Troskami.
Otázka lidového ornamentu bude pak rozřešena rozluštěním problému lidové lomenice, s níž je analogická, takže postačí, ukážeme-li na několika památkách ony zjevy, jež jsou charakteristické pro světské lidové stavitelství a pokusíme-li se na základě toho 'zařaditi lidové umění tam, odkud vlastně bylo předem vytrženo.
Shrneme-li si v mysli hodně živě vše to, co náleží do sféry tak zvaného lidového umění a abstrahujeme-li ode všech de-
*) Srovnej W. R. Zaloziecký: Gotische und barocke Holzkirchen in den Karpathenländeirn, Wien, Кrystal-Ѵerlag 1926 a
Václav Menel: Dřevěné kostelní stavby v zemích českých, J. Štenc, Praha 1927.
|