strových a právě tento znak upoutal architekta Balšánka v jeho „Štítech a motivech attikových", takže na něm založil celé své čistě formální rozdělení štítových typů v renesanci.

Obdobou renesančního štítu v umění venkovském je lome-nice. Její obrys je ovšem přímočarý, což ani jinak konstruktivně nebylo dobře možno; určitou snahu po volné siluetě lze však také pozorovati, a to jednak v tom, že došky u samého štítu

Obr. 17. Spařenec čp. 1. z r. 1815.

jsou zubovány, jednak že do vrcholu kabřince se dává ukončující motiv (makovice, kohout, koule a pod.).

Za to tím bohatší je vnitřní dělení lomenice. V principu zůstává sice zachována kostra renesančního štítu, avšak vlastní nosná konstrukce je provedena na vnitřní straně půdní (obr. 9 a 10) a ono tektonické lešení, které bylo u štítu, je pojato jako pouhá dekorace. Dekorací jsou horizontální krajkované lišty, nastupující místo říms, dekorací jsou i svislé sloupky, jichž