str. 233
Uvnitř česna na t. zv. „pelesti" zakladá se oheň živený tlustými dřevy, „štípy".
Kolem ohně v česnu, než se rozdělá oheň, „vápeník" naklade kusy vápence do půlkruhu a postupem práce utvoří z vápencového kamene „kvelbování", totiž kameny sklene nad ohněm.
Na konec vrcholku otevřené pece položí tří větší kameny „svěráky" a pak celé kvelbování důkladně hlinou zamaže, udělá nad pecí „klobúk".
Vlastní pec totiž jest za boudou mimo střechu. Oheň v česnu stále se udržuje po dvanáct až čtrnáct hodin a pak se nechá pec vychladnout! Po pěti hodinách možno vápno vybratí. Z jednoho pálení vybude 15 q vápna. Tou dobou (asi před čtyřmi roky) prodávalo se po 60—70 Kč za q.
K roznícení ohně užívá vápeník dlouhého bidla, zvaného „štórák", které jest na konci sekerou stesané v podobě šípu, při držadle jsou výřezy pro hmat ruky.
Naše obrázky ukazují pec staršího rázu, která je u lesa blíže Kanic u Krtin.
V mírném lesním svahu, pod mohutným bukem vykopána jest vlastní pec, totiž „česno" a nad ním jest upletena, ze silných větví střecha.
Nad pecí, totiž nad svahem, upraveno jest rovné prostranství, kde jest vrchol pece v podobě vejčitého otvoru, do něho pak se postaví kolem stěn pece „štípy" a vyloží se vápencem. Ke konci se vršek vymaže a ucpe blátem.
Také ve městě Velké Bíteši1) bývala Hrnčířská ulice, vycházející ze severovýchodního rohu náměstí a směřující nejprve k severu a pak v pravém úhlu na západ ke kostelu. Dochovaný tovaryšský řád2) z r. 1612, pak obnovený cechovní řád na pergamenu z r. 1650 dosvědčují, že hrnčířství bývalo tu ode dávna živností čile provozovanou. O tomto nejstaršírn období výroby až do polovice XVIII. stol. bližších zpráv jsem dosud nezjistil, ač nepochybuji, že v měst. archivu se najdou.
