Žďár. Kratochvíl František přestoupil r. 1762 od cechu ve Vel. Meziříčí. — František, syn jeho, stal se 1776 tovaryšem a 1782 přijat za mistra. — Jan K. ze Žďáru přichází v cechovních zápisech v letech 1816 až 1820 jako cechmistr. — Jan stal se 1818 tovaryšem; vyskytuje se v účtech do r. 1826. — Kašpar vyučil se u otce Jana, stal se 1834 tovaryšem a 1841 přijat za mistra. — Jan přijat 1844 za mistra, platí do 1850'.

Straka Tomáš přestoupil 1760 z Osovské Bitíšky jako mistr. — Matěj, syn jeho, učil se 1767 u otce a 1770 stal se tovaryšem.

Chlumský Antonín přijat 1764 za mistra. — Josef, mistrovský syn, stal se 1789 tovaryšem.

Ferenc Tomáš přijat 1794 do učení k Janovi Kratochvílovi ve Žďáre, stal se 1797 tovaryšem a 1805 přijat za mistra; platí do 1827. — Ignác, syn jeho, stal se 1818 tovaryšem a 1830 přijat za mistra. Platí do 1849 a provozuje živnost v č. 178 — Josef, druhý syn, vyučil se u otce, 1834 stal se tovaryšem a 1846 přijat za mistra. Provozuje živnost v č. 19. — Tovaryšem u Tomáše F. je 1832 Antonín, č. 194 a 1841 Kašpar.

Drejček František z Újezda učil se 1833 u Hynka Špačka v Bohdalové. 1837 stal se tovaryšem a 1846 přijat za mistra ve Žďáře.

Mokrý Bernard z Budče vstoupil 1805 do učení k Frant. Kratochvílovi, 1808 stal se tovaryšem a 1816 přijat za mistra..

Sobotka František učí se 1794 u Frant. Kratochvíla a 1795 stal se tovaryšem.

Pemikl (též Pejnykl) z města Žďáru učí se 1834 u Hynka Ference a 1837 je tovaryšem, č. 181.

Lontras Josef ze Žďáru stal se 1795 tovaryšem.

Wasserpaur Gothard ze Žďáru nachází se ve „výkazu voskovýho restu'' od 1819—1826.

V době samostatného cechu nenacházíme v zápisech mistra, který by byl výslovně jako toufar nebo džbánkář označen a nevíme také určitě, jak tomu bylo před tím. Národopis musí si však všímati i jiných hrnčířů. Není správná domněnka, že v každém statku i chaloupce byla kdysi police se slavnostním malovaným nádobím. Bylo mnoho rodin, ba byly i celé kraje, kam malované nádobí dostalo se hodně pozdě, až v druhé polovici 19. stol. A národopis musí zjistiti, jak to vypadalo v takových rodinách dříve a jak vůbec jednotlivá řemesla zasahovala do života lidu a působila na jeho umělecké cítění.

Také hrnčíři novoveselští dělali vedle obyčejných i práce ozdobnější, pokud jsem mohl zjistiti jednak ryté, jednak plasticky zdobené. V Horáckém museu uložil jsem jako doklad pěknou misku s modrou polevou a rytým rostlinným ornamentem, podle tvaru nejméně z počátku 18. stol.,5) pak celou kolekci jiných typických výrobků, z nichž ukázku vidíme na obr. 24A. Od těchto hrnčířů pochází dále ozdobné kuřáky pro krby, často vracené (podobné oněm na obr. 25., 1., 3.) a kamna s charakteristickým velkým kachlem uprostřed, na straně do světnice, v podobě výklenku na domě, s plastickými figurálními ozdobami (svatí, bytosti bájeslovné, celé výjevy). Nejčastěji mají tyto výrobky zelenou, světlejší nebo tmavší polevu; do roku 1900 pracovalo se tu také černé nádobí. Všechny tyto výrobky byly