ulici v Praze (obr. 4). Oltáře pocházejí z doby dostavby kostela, tedy z let kol roku 1713, snad jsou o rok, dva pozdější. Silně zlacená rozvilina je á jour provedena, vybočuje ze základní plochy do prostoru a její stuha je zpřetrhána a stočena ve formy písmene C.

Jak se však mění v rukách lidu, vidíme na křídle oltáře z Velké Paludzy (obr. 5) z -roku 1753; hrubne, splošťuje se, zlacení ustupuje živé barevnosti a detail je spíše už namalován, než vyřezán.

13. Severní spodní galerie v Rimavské Bani (1716).

Nedlouho po té, r. 1768, objevuje se na stropě lodi v Kraskove (obr. 6) jako věc jenom malířská; je nakreslen pružnou konturou a plošně obarven, při čemž základní podoba písmene C stává se samostatným prvkem, provázeným lístky a květy, jež nejsou už podány naturalisticky, nýbrž v abstraktních náznacích. Tím, že tvar svým původem plastický byl namalován, byl převeden do techniky lidu bližší a tím také jeho přepsání bylo usnadněno; ztratil sice na struktivnosti, avšak získal na barevnosti, eleganci kontury velmi pružné a citlivé a zejména na vnitřním způsobu podání: kdežto monumentální formu přebíral jeden městský řemeslník od druhého beze změny, s rozdíly vzniklými nanejvýš rozličným stupněm řemeslné dovednosti, v lidovém podání se tato forma podrobuje lidovému expresionismu. Otrocký přepis nebyl by možný u lidu ani tehdy, i kdyby dovedl dokonale reprodukovati viděnou před-