ihned patrný, má v ruce měšec s nadepsanou třicítkou, který si vlastně vysloužil až teprve v budoucnosti.

Další příčinou lidové zobrazovací volnosti byla lehkost, s jakou si dovedl vykonstruovat prostor pro znázorňovaný děj. Z příkladu granastovského zřetelně vidíme, že lid nebyl zatížen vědeckými metodami, jimiž se řídí projekce skutečna na ná-

112. Svícny v kostele Rima-baňském.

kresnu, že nezná ani lineární, ani vzdušné perspektivy. Proto konstrukce prostoru není mu vědeckým problémem: předměty vzdálené namalují se výš, třebas i v několika vrstvách, věci blízké budou při spodním rámci; nevadí, že obraz budí pak dojem silného nadhledu, ani že není vnitřního kontaktu mezi jednotlivými vrstvami, jen když popředí nekryje předměty vzadu umístěné a neruší tak jasnost a přehlednost děje.

Prostor není detailován, ba ani naznačen: děj se odehrává v síni neurčité velikosti a tvaru, a to jediné, co o něm víme,