A všechno to je naivní a roztomilé svědectví o radosti, s níž si krášlil hospodář svůj příbytek, povznesené a čisté jako nedělní pohoda; poměr řemeslníka k majiteli nebyl tu přeci jen tak obchodní, jako tomu bývalo ve městě.

Jen na dotvrzenou toho, že motiv korintské hlavice musil prodělat týž ornamentální přepis, měl-li být opakován ve dřevě, uveďme příklad z Velké Paludzy (obr. 20). Základní slohová forma (obr. 21) je vytvořena kuželovým kalichem, jenž zpro-středkuje přechod mezi čtvercem abaku a kruhem dříku; pře-

22. Detail chórové lavice ve Štítníku.

vislé rohy jsou při tom podporovány volutami; kalich ozdoben nasazenými plastickými listy akantu, v řadách nad sebou pečlivě vystřídanými a přechod k tělu tvoří nízký prsténec. Ze všeho je patrný tektonický způsob, jakým se došlo k dekoraci; vše má svoji funkci, byť i jen imaginární, své jasné a logické opodstatnění a vše klade nároky na plastické propracování. To vše ale se stalo plošným ornamentem, zmocnil-li se hlavice lid. Na jednoduchý hranol, vytvořený několika hrubými dlaby nožem vedeným neumělou rukou, byly štětcem namalovány náznaky volut, několik esovitých kliček zastupuje akantový list, abakus nese stopy namalovaného vejcovce a prsténec naduřel tolik, že se stává takřka hlavicí pro sebe. Lid viděl sice slohovou předlohu, avšak nepochopil ji a spokojil se jen náznakem.