dekoratívnost a plošnost, nedostatek schopnosti tvořili v prostoru a prostor znázorniti perspektivou.

Při toni byli jsme překvapeni bohatostí invence a fantasie a přirozeným vkusem, který přepis řídí.

Sestaviti z těchto poznatků definici, je pak jen otázkou formy a stylistické obratnosti; zněla by tedy asi takto:

24. Pobíjené dveře ѵ Gáči u Lučence.

„Lidové umění je mnohotvarý a anonymní přepis umění slohového, bez vlastního vývoje, jímž si lid na základě vrozené své invence přizpůsobil t o to u mění buď své primitivnější kultuře neb svému expresionismu a optickému cítění. Vnější znaky tohoto přepisu jsou barevnost, dekoratívnosť, malý smysl pro tektoniku á prostor, intimnost a časové opoždění proti umění slohovému."

Příklady, jež jsme uváděli, byly však vesměs vzaty z umění renesančního a barokního. Je tedy třeba ještě prokázati, že tato charakteristika se vztahuje i na lidové umění v ostatních periodách, tedy za středověku a v době dnešní.