dovedností, nejsou vzácností. Jako jména stavitelů, i jména těchto výtvarníků jsou nám neznáma. Dlužno však s uznalostí a pravdou vyznati, že bylo v době, do které původ výtvorů můžeme klásti, tedy v 18. a ha počátku 19. století po našem venkově dosti umělců, malířů i řezbářů, často i v jedné osobě, kteří dovedli umělecké potřeby lidu ukájeti. Laciný barvotisk ani litografie nebyly známy a lidoví umělci, často s opravdovým, třeba neškoleným nadáním, žili i po venkovských sídlech a byli tam hojně zaměstnáni.

Ze starých místních zápisů podařilo se mi jen málo jmén získati. Tak z nej starších umělců jest zde znám a pracoval u nás sochař Ignác Hommer z Dobré Vody, panství Březnického v kraji Prácheinskóm, který zhotovil r. 1794 sochu Jana Nep. na náměstí ve Vlachově Březí. Podstavec pro nia barokní mřížku kamennou s vázami v rozích provedl Vilém Pek, kameník z města Blatné. Za jejich práci i s dovozem zaplaceno 27J zl. 47% kr. Strava pro sochaře a kameníka s tovaryšem stála 7 zl. 32 kr.

V Prachaticích žil a r. 1835 maloval na plechu Krista na kříž před kostel vlachobřezský Felix Haber, náklad za kamenný kříž a malbu 40 zl. Km.

Pro kapličku v pravém rohu hřbitova vlachobřezského na náklad faráře osvícence a národního buditele zdejšího Vojt. Kareše maloval al fresco oba obrazy, uvnitř a vině, P. Marii a sv. Barboru r. 1816 malíř Matěj Šimon z Horažďovic.

V Jiníně u Strakonic žil a v širém okolí působil malíř Frant. Mikule, syn učitele. Maloval křížovou cestu v kapličkách na vršku u sv. Ducha ve VI. Březí, figury v položivotní velikosti, a vyzdobil i kopuli v kostelíčku svatodušském výjevy ze života P. Marie. Malby na omítce prováděl ještě po stáru v jediném červeném tónu. Maloval i rodinné podobizny. Žil přes 1. polovici 19. století.

V Lažištích žil a působil až do r. 1836 quiescirovaný farář, bývalý jesuita, Jakub Pek, jenž se zabýval řezbářstvím. Ve farním kostele tamtéž zřízeny byly za faráře Mat. Rossvalda, nástupce Pekova, dva oltáře, sv. Linharta a Jana Nep., které byly r. 1841 od Antonína Penise, malíře z Duba, štafirovány.

Sídlem široko známé dílny řezbářské byl po dlouhou dobu minulého století mlýn Podedvorský, ležící v tichém, hlubokém údolí říčky Blaníce u Husince. Zákupní tento mlýn, když jej knížecí vrchnost vlachobřezská získala od panství schwarzenberské-ho výměnou za dvůr Kosmo, prodán byl po Šebelovi, mlynáři,mladému sedlákovi ze Zabrdí, Jakubu Kubaštovi. Tento měl 13 dětí, z nichž dva, Matěj a Martin se stali řezbáři, třetí, Václav, vyučil se truhlářem a jim v jejich díle svojí prací truhlářskou pomáhal. Jiný z bratří byl sekerníkem. Starší z obou řezbářů, Matěj, (1798 až 1853), jenž jako dítě stižen byl neštovicemi a poté stal se hluchoněmým, byl „domácí" prostý člověk a zpola samouk ve svém umění, jedině vzal ho do cviku zmíněný již farář lažišť-