Ze školy věděl jen to, co mohl získati vesnický hoch ve vzdálené, tehdy snad ještě jedno třídní škole ve městečku Vlachově Březí. Proto mu jeho nápisy, jež na průčelích staveb vždy s velkou oblibou umísťoval, činí pravopisné potíže. Jeho vlastnost jihočeská, sklon k písmáctví a zbožnému rozjímání, i snaha vyprávěcí a vedoucí k dějinnému zaznamenávání událostí, jsou jeho charakteristické znaky. Proto provází dobu své práce vždy letopočtem a kratší neb delší legendou, kusou nebo obsažnější, podle toho, kolik místa v prázdné ploše mu zbývalo k disposici. Tu uvádí i jméno stavebníka, „vystavitele", ba i jeho manželky a asi ve dvou případech i své jméno, jako „podpisovatel jména". Na jeho prvnějších stavbách, ať již ze základů zdvižených, nebo jen přestavbách, čteme z pavidla: Stalo' se vystavení roku toho. Někdy ani tento rok nezaznamená, vystačí-li pouze s prvými třemi slovy. Pravidelně uvedeným letopočtem však usnadnil, že možno jeho činnost a vývoj postupně sledovati od počátku až téměř k jeho konci.

Z týchž nedostatků odborného vzdělání školního plynulo, že Bursa také neuměl kreslit plány v technickém smyslu a v daném měřítku. Chlěl-li co nakresliti, činil tak ve velkém měřítku hrubými rysy. Proto také plány nenavrhoval, jeho plán i kresba byly v jeho paměti. Měl-li podati návrh stavby, činil tak obyčejně na místě, na staveništi, vzal sáhovku a klada na zem ukazoval, kde bude světnice, kde komora, stáje a pod. a pak kázal dělníkům kopat. Nebylo to sice na prospěch lepostí prostoru, za to ale jeho stavby a klenby vynikaly již z venku zjevnou pevností a známou u něho solidností. Pohleďme na př. na statek „u Dudáků" v Libotyni, podobný uvnitř dvora hradu, klenutí i nad sebou, i na účelnost jeho zařízení. Stejně také ani linie štítů a ornamentální výplně nemají přesnosti a postrádají naprosté souměrnosti; spirály, jež s oblibou všude rozvíjel, nevyhověly by nikde přísnějšímu kreslíři. Ozdobnější části na stavbě pracoval sám, bez náklresu, z paměti, některé vzory, hlavně symbolické, si odkoukal na tištěných obrázcích, ty své „ilustrace" našel v kalendářích, nebo nebeklíčích a ve své fantasii. Nápisy vyřezával taktéž bez rozvrhu hned v maltě, psal pokud místo stačilo, zbývalo-li, i slova opakoval, by řádku doplnil, někdy ani věty nedokončil. Potíže mu působila zvláště cizí slova: renovací, numero, nazaretský a pod. V architektonické struktuře výzdoby nejde do důslednosti, řešení násilně zakončuje tam, kde by měl organicky spojití.

V první době rozmachu své fantasie prozrazuje Bursa nepokrytě svou jihočeskou, nábožensky založenou duší. S oblibou projevuje tento výraz své české povahy na dvou význačných pracích, výplních štítů domů v Libotyni a v Dol. Nakvasovicích. Předmět, k němuž se s celou mohutností své výtvarnícke síly rozepial, jest akt umučení Páně, symbolicky podaný zobrazením všech nástrojů a předmětů při ukřižování Kristově užitých. Ve štítu Dudákovské živnosti v Libotyni vyplňuje celou jeho