— patrně u toufara Ig. Čamka — koupil 30. července 1777 dům č. 70. na předměstí po zemřelém toufarů Mikuláši Spilkovi. Pak se patrně stal hned mistrem. V matričním zápise z 9. ledna 1778 je již zván „figulus et civis". Ke konci svého života koupil (20. června 1791) ještě dům čís. 75 na předměstí. Zemřel ve Vyškově 26. dubna 1793 ve věku 48 let. S jeho ovdovělou ženou se oženil toufarský tovaryš Jan Patrman.

Richter Ignác, syn Jana Richtra, stolařského mistra ve Vyškově, a Františky, dcery toufar. mistra Jana Čamka, narodil se 19. července 1815. Působením matčiným stal se také toufarem a vyučil se u svého strýce Ignáce Čamka. Zachovala se jeho velmi sebevědomě psaná žádost o přiznání mistrovského práva, kterou podal magistrátu 24. září 1838 (A 30). Píše zde, že již 30. ledna 1831 byl prohlášen tovaryšem a že pak skoro 7 let pracoval na různých místech (také v Prostějově), čímž nabyl potřebných zkušeností, aby se mohl osamostatniti. Podotýká dále, že je majitelem domu čís. 66. na předměstí (koupil jej 14. srpna 1838) a že má dostatečný majetek k provozování živnosti, neboť mu po otci a po sestře Kateřině přioadlo dědictvím více jak 2000 zl. Cech žádost doporučil a magistrát ji příznivě vyřídil 19. října 1838. Nedlouho po tom — 18. července 1839 — se Ign. Richter oženil s Kateřinou rozenou Doležalovou z Prostějova. Roku 1857 (28. března) se přestěhoval do domu č. 67, kde 9. října 1876 zemřel byv raněn mrtvicí. Ignác Richter byl posledním cechmistrem toufarského cechu vyškovského.

Rybář Jan, narodil se asi r. 1711, nikoliv však ve Vyškově, kde se usadil teprve r. 1740, kdy si (8. listopadu) koupil dům čís. 160 na předměstí. V českém zápisu v purkrechtních knihách je označován jako „toufar". Měšťan, přísahu vykonal 31. listopadu 1742: V roce 1760 pracoval s tovaryšem (I.). Byl velmi zámožný, svým dětem odkázal 1400 žl. Zemřel 13. ledna 1766 ve věku. 55 let.

Scherer Kašpar, syn Jana Scherera ze Skalice. Je dosvědčen ve Vyškově od 21. ledna 1726, kdy se po prvé ženil s Beginou Ti-telovou. Pak o něm není zpráv až do roku 1734, kdy se ve Vyškově ženil po druhé s Marií Milharovou z Bučovic. Je pravděpodobné, že byl v letech 1726—1733 v Bučovicích. V roce 1742 zdědil po svém příbuzném Janu Vallovi (zvaném také Mik) toufarský dům čís. 67., jejž držel až do své smrti 30. října 1749 (měl 49 let). Není přímého dokladu, že byl toufarem, ale je to velmi pravděpodobné: pocházel z Uher. Skalice, kde byli již koncem 17. století usazeni „mistři novokřtěnského nádobí", byl příbuzný s toufarem Janem Vallou, při křtu jeho dětí byli kmotry vždy toufaři, vlastnil toufar. dům, také jeden z jeho synů, Jakub, byl toufar-ským tovaryšem ve Vyškově a pravděpodobně že také olomucký toufarský mistr Václav Scherer (viz Šimon Janoš) byl jeho příbuzným.

Skalický Karel narodil se 27. října 1827. Jeho otec pocházel z Křečkovic, byl zednickým tovaryšem a majitelem domku č. 62