str. 225
a) Nowá pjseň. Truchliwé a žalostné laučenj rodičů, žen a dětj. (Obrázek: vojín drží pravicí za hlaveň pušku, na zem opřenou, má na hlavě vojenskou čepici, přes zapjatý kabát s ohrnutými předními jeho rohy má řemen od levého ramena k pravému boku, krátké kalhoty po kolena, punčochy a střevíce a svou levicí tiskne pravici ženy, kteráž jest oděna kabátkem s dlouhými rukávci, dlouhou a širokou sukní a zástěrou á levicí přidržuje si šátek na tváři, vpravo od ní jest jedno-patrový dům se sklenutým vchodem, s dvěma okny v prvním poschodí a kruhovitým okénkem ve štítě.) Pro nowé bogownjky proti Uhrům pod těmito slovy jest vodorovná, dvojitá přímka a pod ní: W Praze 1849. K dostán j u Bedřicha Stýbla, w knihařském krámě, na přjkopech (w Kolowratské střjdě) w čjsle 958. 10,7—9,2 cm, 8 stran, (649).
Nad 1. slokou jest jen linková ozdoba jednoduchá, s kroužkem uprostřed á po každé jeho straně s peckovitou částí a s delší čárou, ke konci vnějšímu se zužující.
Nápěv jest jako: O srdce nejfalešnější.
35. Ach žalostní a lítostní
časové nám nastali,
my nevíme, co dočkáme,
jen to, co jsme přečkali.
Jdou nám z daleké krajiny
přežalostné noviny,
jaký hlad ѵ ŕ Pruské zemi
mnozi lidé snášejí.
|
a) Žalostné loučenj rodičů, žen a dětj, pro bogownjky proti Prusům. (Obrázek: jízdní voják, z leva vpravo jedoucí.) Pod vodorovnou přímkou: Tisk Jána Rippla w Gjhlawě. 10'8—8-5 cm, 8 stran, (13). V slovu: Gjhlawě jest písmeno h obráceno vzhůru nohama. Nad 1. slokou není ozdoba.
Nápěv jako: Srdce nejfalešnější.
b) Žalostné loučenj rodičů, žen a dětj, pro bogownjky proti Průsum (Obrázek jako na předchozím vydáni: jezdec.) Tisk Jána Rippla w Gjhlawě 1866. 10-5—8 cm, 8 stran, (721).
Nad 1. slokou není ozdoba. Nápěv jako: Srdce nejfalešnější.
36. Ach žalostní a lítostní
časové nám nastali,
my nevime, co dočkáme,
jen co jsme tu přečkali.
Jdou z daleka nám noviny,
to do naši krajiny,
přenáramnou velkou bídu
mnozí lidé snášejí.
|
a) Žalostná pjseň pro rodiče a djtky i pro wssecky bogownjky, kteřj do böge gjti musegj. (Obrázek: plačící žena levicí šátkem si oči utírá, tiskne svou pravicí svého muže, jenž drží v levici smeknutý klobouk a jest oděn vojenským krojem z konce 18. věku: v krátký kabátec, převlečený větším rozepjatým delším kabátem, krátkými kalhotami, punčochami [či kamašemi] dlouhými a střevícemi a má po boku pod velkým kabátem dlouhý kord; v pozadí jsou kopce, na jednom z nich při pravém okraji obrázku jest pevnost.) Pod obrázkem jest: Tiskem Jos. Berger=owé w Litomyssli. 11,4—8,6 cm, 8 stran, (47). Nad 1. slokou není ozdoba.
|
