Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 231

49. červená modrá fiala,

kdes ji, má milá, trhala,

kdes ji, má milá, trhala.

a) Pjseň nowá o modré Fialce. (Obrázek: rostlina v kar-hánku na kvetiny, jež má tři vetvičky, každou zakončenou čtyřplátečným květem.) Pod vodorovnou přímkou: Wytisstěná roku tohoto. K tomu jest připsáno vybledlým inkoustem: 1799. 10,5—7,6 cm, 8 stran, (856).

Nad 1. slokou jest obdélníková ozdoba, nahoře i dole ohraničená páskou.

Nápěv není udán, nýbrž jen poznamenáno: Má obvzláštní notu.

50. červená růžičko,

proč se nerozvíjíš,

proč se nerozvíjíš,

proč pak k nám,

můj milej,

proč ty k nám nechodíš,

proč ty k nám nechodíš.

Kdybych k vám chodíval,

ještě bys plakala,

červeným šátečkem

oči otírala,

oči otírala.

a) Pjseň swětiská Mládencům a Pannám pro obweselenj mysle, a vkrácenj času na swětlo wydaná. (Obrázek: větev s listy a ovocem [jablky].) Pod tím: Cžerwená růžičko proč se se. Pod šroubovitou linkou: Wytisstěná roku tohoto. 9,7—8,6 cm, 8 stran (63).

Nad 1. slokou jest ozdoba ze stylisovaných větviček a kvítků.

Nápěv není udán, nýbrž jen poznamenáno: Zpívá se obzvláštní notou.

51. Červená růžičko,

co se nerozvíjíš?

Proč ty k nám, Jeničku,

proč ty k nám nechodíš?

a) Pět swětiských pjsnj. Prwnj: Pigácká. (Nic netrvá na světě věčně.) Druhá: Ach není tu, není. Třetí: Červená růžičko. Čtvrtá: Mařenka (Má zlatá Mařenko). Pátá: Sladko umřití (Jede mladík na svém koni). Na konci 4. strany: Tisk a sklad A. Augusty w Litomyssli 1855. 16,6—10 cm, 4 strany. (165 při číslech 163, 164, 166, 167).

Nad 1. slokou není ozdoba.

Nápěv není udán.

52. červenaj se kopce,

stádo běží z obce,

ptáci zpívat prestávaj,

slunečko zachází,

večer k nám přichází.

a) Pjseň pastýřská. (Obrázek: po pravé straně obrázkové plochy jest strom, jenž od země má ve svém pni větvičky, vlevo čelící a nejvýš haluz, taktéž vlevo' stočenou a čtyřplátečným květem se končící, vpravo od stromu jest menší tenký stromek a vlevo od velkého stromu stojí ovčák, hledící vpřed a objímající svou levicí pastýřku; oba mají v pravicích dlouhé hole, zakončené ozdobnými konci a stuhou vlající; pastýř má nízkou čepici bez štítku, vpředu vyvýšenou a za ní tři péra,


Předchozí   Následující