akteristické rysy lidové kultury i prostředí, ve kterém vyrůstají. Národopisné museum provádí výzkum Tatranské oblasti a Společnost zúčastnila se se Sborem pro výzkum Slovenska a Podkarp. Rusi pořádání přednášky Dr. Drah. Stránské, Slovenské Tatry, kraj i lid (se světelnými obrazy.)

Spolu s jinými odbornými institucemi zúčastnila se i pořádání rozsáhlé Tatranskévýstavyv národopisném oddělení Národního musea (s ministerstvem veřejného zdravotnictví, geologickým a botanickým ústavem Karlovy university, Sborem pro výzkum Slovenska a Podkarp. Rusi, Maticí Slovenskou a Klubem čsl. turistů.) Má-li vyniknouti souvislost života s přírodními a hospodářskými podmínkami kraje, ve kterém lid žije, jest třeba zásadití kulturu v přírodní rámec. Při Tatranské výstavě hledělo se tedy zobraziti v úvodní části krajinu a přírodní poměry. Za těmito oddíly následovalo osídlení a obydlí lidu, které bylo znázorněno jednak obrazy — celkovými pohledy na vsi, katastrálními plány a mapami, jednak modely typických domů a hospodářských budov, půdorysy typických hospodářství, četnými fotografiemi a kresbami. Vnitřní zařízení domu ukázaly interieury světnic, modely pecí, skutečné ukázky nábytku, dveří a pod. Ze zaměstnání kromě dřevorubectví a rolnického nářadí bylo zařazeno zvláště salašnictví s inteřieurem koliby, modely košiaru a kolib, nářadím a fotografiemi. Lidové kroje a textilie, bohatě zastoupené ukázkami, vybranými podle hlediska vývoje, byly doplněny nejen četnými fotografiemi, nýbrž i kresbami krojových součástí a jejich typických střihů. Lidové umění bylo zastoupeno v hlavních ukázkách. Živý dojem doplňovaly početné obrazy předních malířů, návod k dalšímu poučení měla poskytnouti snůška hlavních prací o Tatrách. K výstavě byla připojena exposice lázeňství, připravená ministerstvem zdravotnictví a soukromými sanatorii, a exposice turistická, sestavená péčí Klubu čsl. turistů.

Členstvo. S radostí můžeme uvésti, že zájem o národopisnou činnost neutuchá, nýbrž vzrůstá. Ačkoliv hospodářská tíseň dolehla nepříznivě i na podniky Společnosti i na její členy a spolupracovníky, přece počet členů oproti loňskému roku vzrostl. Zejména mezi venkovskými vlastivědnými pracovníky a učiteli projevil se živý zájem o studium lidu a kraje a došly přihlášky nejen k členství, nýbrž i ku práci. Obrátili jsme se na střediska vlastivědného studia i na jednotlivce s výzvou k národopisné práci, která došla ohlasu právě tak, jako výzva v kruzích učitelských. Rovněž důstojníci naší armády s plným pochopením vyšli vstříc naší výzvě k národopisné práci a ujali se naznačených úkolů. Nebyli jsme ovšem ušetřeni ani ztrát, tím těžších, že odešli z řad našich členů spolupracovníci nad jiné vážení, kteří si získali velikých zásluh jak o Národopisnou společnost, tak o vědecký rozvoj našeho a slovanského národopisu vůbec. S bolestí vzpomínáme odchodu čestného člena Společnosti, dlouholetého předsedy a hlavního redaktora Národopisného Věstníku univ. prof. Dr. Jiřího Polívky, který stál při základech Národopisné společnosti, který založil a rozvinul Národopisný Věstník Českoslovanský a který svými pracemi zařadil české národopisné studium na světové forum. Národopisná společnost zachová prof. Jiřímu Polívkovi povždy hlubokou vděčnost. V minulém roce odešli z řad členů JUDr. Karel Viš-kovský, ministr m. sl., zakládající člen Společnosti, Mg. Ph. Rudolf Drbal, lékárník v Praze, Ing. Dr. Václav Horák, akad. malíř B. Jaroněk z Rožnova pod Radh., Emanuel Nachtigal, řed. škol v. v., univ. prof. Dr. Václav Novotný, Jaroslav Schiebl, spisovatel z Plzně, a Ing. A. Schulz,