v údolí nebo na mírném svahu či plateau. Lány polí bývají dosti členěny, a to podél i příčně. K návsi přiléhaly totiž původně dosti širokou plochou, ná které i po rozdělení polí bez velikých obtíží vznikla usedlost druhá. Velmi často docházelo k příčnému dělení lánů, zejména u těch obcí, kde některé křídlo katastru sahalo daleko od vesnice. Špatně sjízdné končiny lánů byly odlučovány od původních usedlostí, a to v prvých dobách ve prospěch členů rodiny, později, zejména od počátku 19. stol. získávány byly i koupí. Tento typ je příznačný u vesnic silničních nebo u osad s protáhlou návsí, především však u oválnic, kde vřetenovitě vypuklé strany návsí přímo vynucují si křídlové uspořádání pozemků. Zdá se, že byly takto upravovány bezprostředně před dobou kolonisační. Téměř rovnoběžný běh lánů je jakýmsi přechodem k typu kolonisačnímu. Příkladem je již uvedená osada Dobré v podhoří Orlických hor, jejíž vznik skutečně spadá také bezprostředně před dobu plánovitě zakládaných vesnic v pomezních hvozdech. Vznikla v období 1157—1260 v pohraničních lesích jako majetku kláštera Svatého Pole. Parcelace (hlavně v 19. stol.) byla prováděna v končinách selských lánů, kde dostávalo se především přídělů příslušníkům rodinným. Velká část obecních pozemků, původně pastvin, luk a lesních porostlin, byla buď pronajímána nebo prodávána domkářům a chalupníkům, kteří se usazovali buď na rozlehlé návsi nebo na obecních pozemcích na „Dole", ve „Skalí", na „Živině", v „Chmelištích", „na Stra-kovci" a pod.

d) Vlastním typem velké doby kolonisační (13. a 14. stol.) je lánový systém rovnoběžný (le type parrallele). Tato doba znala jen velké statky, jichž pozemky, plánovitě a pravidelně rozdělené v rovnoběžné pruhy, stejně široké po celé své délce, táhnou se od stavení až ke hranici katastru. Později, zejména v druhé polovině 18. stol., vrchnost z různých příčin (fiskálních, populačních a tím i vojenských) sama doporučovala dělení velkých usedlostí. Docházelo tedy k časté parcelaci, a to hlavně podélné, ježto rozlehlá náves či silnice, ke které pozemky jednotlivých usedlostí svojí šíří přiléhaly, neomezovaly možnosti výstavby druhého stavení. Později tříštily se pozemky i napříč lánů. Vesnice vlastní byla umístěna tu ve středu, jinde na okraji, či protínala celý katastr. Proto objevuje se tento typ buď u obcí silničních, ulicových, poříčních a u obcí s návsí protáhlou. U starých Okrouhlic a oválnic vyskytuje se jen v částech později v pole přeměněných nebo tam, kde pozemky starších vesnic byly přeměněny na systém lánový.

Lány polí táhnou se hned za statky, ale není výjimkou, že usedlosti mají své pozemky i na protější straně vesnice a pak ovšem v tratích, ležících mimo pravidelné uspořádání lánové.

Jako příklad uvádím vesnici Houdkovice na Opočensku. Prvé zprávy o ní pocházejí ze 14. stol. a náležela k byv. dominiu opočenskému. Berní rolle uvádí zde většinou sedláky, tedy grunty málo dělené. Bylo tu 17 selských usedlostí s výměrou od 21 do 54 korců, ježto největší (o 67 korcích) vznikla spojením dvou gruntů. Chalup-